Ó sedmičko, sedmičko!

8. září 2016 v 15:31 | Pižlík1 |  Sport
Beskydská sedmičko,
už nikdy více,
bylo to překrásné a bylo toho dost, . . .

Další ročník Beskydské sedmičky je za mnou a pro mě dopadl podobně jako vloni, diskvalifikací. Skončily jsme na 45 kilometru kvůli zdravotním problémům o třicet let mladší parťačky Jany. Vytvořily jsme tým s názvem Pozemní veverky a naším cílem bylo dosáhnout času 21 až 22 hodin. Jana běhá dogtrekking, takže se nabízela poměrně velká naděje na úspěch.

Vše dopadlo úplně jinak. Závod začínal v pátek 2. září a Jana si v pondělí před závodem zvrkla kotník, čímž nastaly komplikace. Do čtvrtka jsme nevěděly, zda nastoupíme. Abych řekla pravdu, bylo mi to celkem jedno. Jednak proto, že jsem neměla natrénováno podle svých představ a jednak proto, že jsem v letošním roce zažila několik zvratů, které ovlivnily můj postoj ke světu. Pochopila jsem, že štěstí se neměří výhrou v závodě. Od ledna se starám o invalidního bratra a naučila jsem si vážit života. Na hádky a konflikty o zbytečnostech se snažím dívat s nadhledem.

Tajně jsem doufala, že letošní sedmička se obejde beze mne, jenže Jana je nezmar, něco podobného jako já. Nechtěla mě zklamat, nohu si zafixovala, trasu jsme při registraci změnily z původních sporťáků (95 km při převýšení 5470 m) na hobíky ( 86,4 km při převýšení 5052 m) a společně se dohodly, že naším cílem vzhledem k zdravotnímu handicapu bude dojít ve slušném čase. Žádné další ambice. Po startu přesně ve 22:00 z třineckého náměstí nastal jako obvykle pětikilometrový úprk pod sjezdovku a lezení nahoru. Jana se zatejpovanou nohou se vyškrábala na Velký Javorový půl hodiny po mně, pak se šlo dolů do Řeky a opět nahoru po další sjezdovce. Při seběhu do Krásné Jana spadla a přisedla si poraněný kotník. To už jsme musely tempo hodně zvolnit.

Po sestupu z Lysé jsme si udělaly trochu delší přestávku, Jana se nacpala práškama, aby přehlušila bolest. Byly jsme zhruba v polovině závodu. Po dalších dvou kilometrech jsme musely přehodnotit situaci a pomalu se vrátit zpět do Ostravice. Prášky nezabraly a hlavně i kdyby se Jana nakrásně dobelhala na Smrk, nevím, jak bych ji dostala dolů. Jak se později ukázalo, ukončily jsme závod v pravou chvíli, protože měla natržené vazy. Skončily jsme na čtyřicátém pátém kilometru, převýšení 2474 m. Více na: http://www.movescount.com/cs/moves/move121533012

Zkonstatovala jsem, že podobné extrémy snáším čím dál hůř. K ránu jsem dokonce při monotónním úseku na asfaltové cestě do Krásné dostala halucinace. Spadané listy na cestě se měnily postupně ve vlnící se karty a něco šeptaly. Bála jsem se zavřít třeba jen na malý okamžik oči, abych neusnula a nezranila se. Halucinogenní stavy jsem zažívala poprvé. Vysvětluji si to extrémní únavou z nevyspání, jelikož jsem den před závodem spala po noční kvůli bratrovi sotva hodinu a půl. Když jsme pak přešly na seběh po lesní kamenité cestě, halucinace zmizely, ale já se strachovala, jaké další překvapení na mě bude čekat další noc. Nevím, jak by to se mnou dopadlo, kdybychom pokračovaly, protože dle našeho tempa jsem předběžně spočítala příchod do cíle nejdříve o další půlnoci.

Aby člověk dosáhl úspěchu v tak těžkém závodě, nestačí být jen pořádně natrénovaný, musí se sejít spousta faktorů a příznivých okolností. Mít výbornou fyzičku a dobrého parťáka je základ, nesmí však chybět trocha štěstí, které mě poslední dva roky chybělo.

Na druhou stranu, když to shrnu, statistika není špatná. Zúčastnila jsem se celkem sedmkrát. Z toho:
1x první místo (2010)
2x druhé místo (2011, 2012)
1x čtvrté místo (2014)
3x diskvalifikace: 2013 (moje zranění), 2015 (zkolabování parťačky), 2016 (zranění parťačky).

Každopádně letošní ročník byl zároveň mým posledním.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Van Vendy Van Vendy | Web | 9. září 2016 v 0:23 | Reagovat

Ilonko, tohle je nečekaná a neobvyklá situace. Přesto jste daly, co jste mohly. Že se tvé parťačce stala taková věc, je zákon schválnosti, snad. A stejně je houževnatá, že s takovou nohou ušla takový kus cesty.
Bilance je víc než dobrá, já bych třeba něco takového nedokázala ani v dobách, kdy jsem byla mladší, lehčí a fit. ;-)  :-D
Když jsi zmínila svého bratra, nedivím se tvé únavě ani tvému přehodnocení některých věcí. Když se člověk setká s bezmocí nebo s krajní situací, většinou ho to opravdu ovlivní.
Ilonko, na fejsu jsem tipovala, že to příští rok dáš znovu. Teď si tím nejsem jista. Ale nakonec nemusíš trhat rekordy. V kondici určitě budeš i nadále, malé tréninky si budeš snad dopřávat. A přinejhorším si místo Beskydské sedmičky oběhneš vaši vesničku střediskovou. 8-) Drž se, zlati.

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 9. září 2016 v 12:26 | Reagovat

Tak to bylo na druhou stranu celkem dobrodružství, na které budou pěkné vzpomínky... :-)

3 DRAK DRAK | Web | 10. září 2016 v 19:48 | Reagovat

není důležité vyhrát, ale zúčastnit se
každopádně výborný výkon
dnešní mladí by mohli jen závidět :-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. září 2016 v 21:15 | Reagovat

Myslím, že celková bilance je více než slušná!

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. září 2016 v 21:24 | Reagovat

Hlavně se netrap, jsi stejně dobrá, když sleduji tvé cesty, túry, výkony, je to víc než výborné. Psychika, starosti nikomu nepřidají a ty hlavně dbej i na své zdraví. Starost o blízkého člověka je vyčerpávající, vše jde stranou, co měl člověk rád. Držím palce - vydrž!

6 Melissa Melissa | Web | 12. září 2016 v 0:47 | Reagovat

Holky,že se na to nevykašlete,zdraví máte jenom jedno...Ty jsi sice velká sportovkyně,ale jak se říká,nic se nemá přehánět.Jako žena bych do takových extrémů určitě nešla,ani za nic:) ???

7 děda tik tak děda tik tak | Web | 13. září 2016 v 17:33 | Reagovat

Všechno jednou končí, jiné zase začíná. Tvoje rozhodnutí Ilonko má své důvody a pohled zpátky na dosažené výsledky je dostatečně výmluvný. Jsou prostě jedinečné a nejeden z mladších by šel do všech podniků s takovým odhodláním jako Ty. Stačí horské výstupy, které jsou taky jedním z dalších sportovních výkonů, které stojí za uznání. Jsou různé způsoby pro udržení kondice a zdraví má vždycky přednost. Ať se Ti stále daří. :-)

8 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 14. září 2016 v 11:27 | Reagovat

Já jsem přesvědčená, že nic není náhoda... ;-)

9 Miloš Miloš | Web | 14. září 2016 v 22:34 | Reagovat

To říkáš teď a za rok ti to zase nedá.
Ale stejně si myslím, že jde o týrání, trasa je extrémně náročná a riziko zdravotních komplikací z vyčerpání je velké i pro zdravé jedince.

My jsme letos byli na Lysé hoře s převýšením jen 700 m od Hotelu Petr Bezruč v Malenovicích, ale užili jsme si to cestou i na vrcholu, protože bylo krásné počasí.

10 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 15. září 2016 v 8:54 | Reagovat

[1]: Ivanko, já jsem se hodně od letošního roku změnila. Kdyby se mi to stalo vloni, šla bych do toho příště zase, ale vzhledem o okolnostem jsem dospěla k názoru, že už bych asi skutečně měla s tím blázněním přestat. Sportovat musím kvůli fyzičce,jinak bych nic v Alpách nevylezla, ale už žádné extrémy. :-)

11 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 15. září 2016 v 8:54 | Reagovat

Všem Vám moc děkuji za milé komentáře. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama