Cesta do Švýcarska - 3. část

29. srpna 2015 v 18:04 | Pižlík1 |  Hory
Ve čtvrtek jsme vstávali krátce po páté hodině. Někteří odešli k lanovce hodinu před námi, měli koupené lístky až z Furi, což bylo sice o 20 Franků levnější, ale zase se muselo jít o tři kilometry dál. Na lanovku jsme dorazili ve třičtvrtě na sedm. K našemu překvapení tam byli i dva Angličané z našeho kempu, jejichž cílem byl Breithorn. Když jsme jim oznámili, že zkusíme Pollux, jen vážně pokývali hlavou. Ve stanici Furi jsme museli přestoupit na lanovku na Trockener Steg (vyskočili jsme na poslední chvíli, málem jsme zase odjeli dolů) a odtud visutou lanovkou o kapacitě 120 osob na Klein Matterhorn. Právě na Trockener Stegu se nacpali do kabinky především lyžaři, nejvíce děti mezi 10-15 lety, které okamžitě obsadily všechna místa k sezení a vůbec je nezajímalo, že nad nimi stojí postarší osoby. Nemyslela jsem nás, ale starší výletníky, kteří se vyjeli podívat nahoru. Horní stanice se nachází ve výšce 3820 m a je zde velká restaurace se zázemím pro lyžaře. V dlouhém tunelu pokrytém zátěžovým kobercem, jsme si nazuli mačky a prošli k východu, kde se rozprostírala rolbou upravená sněhová cesta. Rolby tady projížděly každou chvíli, aby umožnily lyžařům komfortní nástup k sjezdovkám. My jsme museli po upravené cestě ujít několi set metrů, pak jsme odbočili vlevo na ledovec. Ačkoliv by se zdálo, že překonáme převýšení jen 272 m, nebylo tomu tak, poněvadž se šlo paradoxně několik kilometrů směrem dolů, takže jsme při závěrečném bilancování napočítali převýšení 1000 metrů, což v tak vysoké nadmořské výšce není zrovna málo.

Nahoře před lanovkou Klein Matterhorn.

Trhliny v ledovci, první hora vpravo je Pollux.

Takových podobných trhlin tam bylo hodně.

Pod skalní pasáží, Jarouš první, já za ním druhá.

Tady už jsme nad sněžným tunelem, začíná lezecká část.

Rozdělili jsme se kvůli lanům do dvou skupin. Jedna po pěti, druhá po čtyřech. Výprav bylo na ledovci hodně, mnozí zvolili lehčí Breithorn, ale i přesto jich dost směřovalo na Pollux, z nichž někteří pokračovali na Castor. Počasí nám přálo, oproti brzkému ránu se vyjasnilo a nám se naskýtal pohled na okolní vrcholy: Dóm, Mont Blanc, Weishorn. . . Nemohli jsme se vynadívat, nicméně nás neúprosně tlačil čas, poněvadž poslední lanovka z Klein Matterhornu odjížděla v 16.30. Bohatě stačily zastávky, když si Ivan musel převazovat několikrát mačky a utahovat sedák. Míjeli jsme dost nebezpečných trhlin. Nejhorší situace nastala zhruba sto padesát metrů před vrcholem, kde začala lezecká pasáž. Setkalo se tam mnoho skupin a tím pádem docházelo k větším časovým prodlevám. Nejdříve se stoupalo strmě vzhůru čtyřicet až čtyřicet pět stupňů sněhovým, místy ledovým tunelem až po skalnatou hranu Polluxu. Neměla jsem přilbu a každou chvíli na mě padaly kusy sněhu a ledu od výše lezoucích. Pak se pokračovalo skalnatým terénem s dvěma těžšími místy zajištěnými řetězy až k sošce madony. Pasáž pod madonou je asi pětimetrová kolmá stěna. I když je zde řetěz, není to úplně jednoduché a tvoří se zde fronty. My tam chytli dvě italské výpravy, které se vyloženě cpaly neomaleně dopředu a šly přes mrtvoly. Kromě toho už lezly nějaké skupiny dolů. Visely tam spousty jistících lan, tu a tam mě někdo přetáhl lanem nebo přirazil ke skále. Musela jsem dávat pozor, aby mi někdo nešlápl mačkou na ruku. Jarouš, ač nesmírně mírumilovný a klidný člověk jim začal nadávat do debilů, protože mu zablokovali cepín a on se nemohl hnout. Poprvé v životě jsem ho slyšela křičet. Italům to očividně nevadilo, hulákali na sebe vesele dál, jakoby se nechumelilo. Snažili se vytáhnout nahoru jednoho svého postaršího kolegu, ale nedařilo se jim tom. Ani nevím, zda ten člověk vylezl na vrchol. Z našeho pětičlenného družstva tam ovšem skončil i nejnovější člen výpravy, mladý klučina Pepíno. Bylo mi ho strašně líto, už pro jeho nefalšované nadšení. Letos jel poprvé, byla to jeho první čtyřtisícovka, svou roli sehrály také nervy. Začaly ho chytat křeče do ramene a rukou. V místě, kde skončil, se totiž muselo chytit lana, přitáhnout, naskočit na skálu a ze strany ji přeběhnout. Další těžký úsek byla kolmá pětimetrová stěna, kde jsem málem skončila i já. Při mé výšce 162 cm je to trochu náročnější, nedosáhnu nohama, kam ostatní. Už jsem se chtěla odháknou, že zůstávám, když mě dolezli dva Angličani a ukázali, kam dávat nohy. Bedlivě jsem je pozorovala, kopírovala jejich stopy a skutečně se mi to podařilo.

Madonka pod vrcholem Polluxu.

Část od madonky k vrcholu.

Lezecká pasáž skončila u madonky, od ní se šlo po sněhu na vrchol ještě minimálně dalších padesát výškových metrů. Pod vrcholovým hřebínkem jsme potkali naši první skupinu, jdoucí už dolů (šli mnohlem rychleji, neboť se navzájem od nás nejistili), přehodili jsme si lana (my měli delší, jelikož nás bylo pět) aby na něj mohli nabrat Pepína, čekajícího po skálou.


Na vrcholu

Na vrcholu

Pohled z vrcholu Polluxu na Castor, který jsme zdolali předloni z Italské strany.

Na vrcholu jsme se bleskově vyfotili, poděkovali bohovi hory na výstup, na víc nebyl čas. Nejvíc mě mrzelo, že jsme se nemohli kochat, jelikož byl nádherný výhled. Ztratili jsme přes hodinu na lezeckých pasážích kvůli ukřičeným Italům. Jarouš se smířil, že nestihleme poslední lanovku a s ledovým klidem prohlásil, že přenocujeme v restauraci. Bylo totiž přesně 13.00. Já ale zaprotestovala a hnala všechny co nejrychleji dolů, což šlo mnohem lépe než nahoru. Přitom jsme měli obavy, zda tak náročnou část slezeme bez úhony. Je pravda, že jsem občas narazila do skály, rozpárala mačkou protisněhovou manžetu na kalhotách, ale u sněhového tunelu jsme přistáli rekordně brzy. Ledovcem jsme se propracovávali, co to šlo, dopřávali si jen malé pauzy. Začalo být strašné horko a my se museli vysvléci z bund. K lanovce jsme dorazili v 16.20. Petr mi pomáhal odepínat mačky, byli zde půl hodiny před námi. Zbývalo jen smotat lano a projít dlouhým, předlouhým tunelem. Do lanovky jsme nalezli v 16.26.

Měli jsme co dělat, abychom stihli poslední lanovku.

Poslední lanovka přijela v 16.25 a odjela přesně v 16.30.

Byli jsme šťastní, že se nám podařilo zdolat Pollux, horu vysokou 4090 m. Byla to zatím moje nejtěžší čtyřtisícovka. Rozebírali jsme situaci kolem Pepína a shodli se, že kdyby nás netlačil čas a hlavně, kdyby se tam nepletly italské skupiny, možná by se nahoru s naší pomocí nějak dostal. Jenže to je to slůvko kdyby. Každopádně se těší zrovna tak jako my na příští rok.


Pokračování příště.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 29. srpna 2015 v 21:40 | Reagovat

Obdivuhodné a neuvěřitelné. 1000 m převýšení ve sněhu si nedovedu představit, vím, jak je nepříjemné procházet sněhovým polem, a to jsem jím šel nejvýš 100-200 m.
Letos jsem zdolal 1305m převýšení při výstupu na Jahňací štít ve Vysokých Tatrách, ale při tom bylo ideální slunečné počasí a i tak jsem toho měl dost.

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 29. srpna 2015 v 22:24 | Reagovat

Neuvěřitelné! Napadlo mne, kolik českých žen v podobném věku zlézá takové skály, nevíš? :-)

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 9:00 | Reagovat

Dejte mi z tímhle svatej pokoj! ;-)  :-D  :-D

4 Drak Drak | Web | 30. srpna 2015 v 11:23 | Reagovat

nádhera! miluji Švýcarsko!!!
skvělá reportáž :-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 16:21 | Reagovat

Gratuluju, moc pěkný výkon! Do kopců sice stoupám rád, ale tohle je na mne příliš ledové a lezecké, takže se jen s chutí podívám na obrázky :-).

6 pavel pavel | Web | 30. srpna 2015 v 18:11 | Reagovat

Měli jste krásné počasí, modrá obloha, ale těch trhlin bych se tedy bál.

7 Anidea Anidea | Web | 1. září 2015 v 20:08 | Reagovat

No potěš pámbu, to JE parádní letní dovolená! Já letos taky vyšla na jeden vrcholek, ale sníh na něm teda fakt nebyl :-)

8 Melissa Melissa | Web | 2. září 2015 v 23:04 | Reagovat

No jo,jsi holt dobrá!Tohle by asi vážně každý nezvládl a navíc,když se jedná o ženu,takže fakt velká gratulace:)Pro mně by tohle vážně nebylo a brodit se v létě ve sněhu...?Fakt ne!!!Já radši sluníčko,moře,horký písek pod nohama,klídek,skvělý drink v ruce a jsem naprosto spokojená:) :-P

9 děda tik tak děda tik tak | Web | 3. září 2015 v 19:38 | Reagovat

Tak k tomuhle Ilonko, nemám co dodat, protože nic takového jsem nezažil a asi bych to ani nezvládl. Obdivuji tě ve Tvé odvaze a výdrži. Hezky popsané a dokonce se tam podíval i Tvůj maskot. :-)

10 Elis Elis | Web | 9. září 2015 v 22:10 | Reagovat

Páni, tak to je obdivuhodný výkon, to  obdivuji, ale sama bych to nedala :-)

11 Miloslava Miloslava | 11. září 2015 v 17:25 | Reagovat

Ilonko,teda před Tebou hluboce smekám.jsi odvážná. :-)

12 Van Vendy Van Vendy | Web | 11. září 2015 v 21:16 | Reagovat

Tvé líčení zlézání hory dnes brnkalo o nervy. Dost nebezpečné situace, ještě znesnadněné dalšími skupinkami, očividně neukázněnými. Nicméně, i tady se pomoc našla, jak ti třeba předvedli, kam dávat nohy, aby ses dostala přes ten nebezpečný úsek.
Muselo to být ohromně náročné a dokázala jsi to. Nebo spíš, dokázali jste to.

13 Hanka Hanka | E-mail | Web | 15. září 2015 v 11:05 | Reagovat

Měla jsem spolupracovnici, která se věnovala horolezectví, což jsem vůbec nedovedla pochopit.
K horám chovám posvátnou úctu a dívám se na ně raději zespodu.
Máš můj obdiv, Ilonko, jsi velice odvážná.
Co se týká chování Italů, to mě vůbec nepřekvapuje. Ovšem bezohlednost v podobných situacích může být hodně nebezpečná. :-?

14 Iris Iris | E-mail | Web | 5. října 2015 v 20:34 | Reagovat

Grtuluji a smekám :-)
Hned bych tam jela, ale nevím , jestli bych to vyšlapala, trhliny atd. Sníh, to není zrovna moje. Ale v létě bych to snad mohla dát :-D
No jo mládež, někdy se nestačím divit.

15 Iris Iris | E-mail | Web | 5. října 2015 v 20:35 | Reagovat

Jo, to jsem asi špatně napsala, tam je sníh pořád :-(  :-(

16 Angel Angel | E-mail | Web | 9. října 2015 v 14:25 | Reagovat

Z těch trhlin mě úplně mrazí... Muselo to být hodně náročné, máte všichni můj obdiv.

Ale jsem docela překvapená, že i při takových výstupech lze narazit na bezohledné lidi. Člověk by řekl, že "tam nahoře" by si naopak lidé měli pomáhat, aby všichni dorazili zase v pořádku zpátky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama