Výstup na Corno Nero

26. srpna 2014 v 19:18 | Pižlík1 |  Hory
Letos jsme opět vyjeli jako tradičně v polovině srpna do Walliských Alp, abychom zkusili vylézt Corno Nero (4322m) z italské strany. Předloni jsme tuto horu záměrně vynechali, zdála se nám dost těžká. Místo v kempu a nahoře na chatě jsme zajistili v květnu přes internet. Pět nás jelo vlakem, tři autem. Příští rok pravděpodobně zvolíme dopravu autem všichni, poněvadž jízda po italských železnicích byla vyčerpávající. Autem se jede 12 hodin, cesta vlakem trvá 29 hodin, přičemž cesta zpět se prodloužila na 32 hodin. V kempu Margherita nám přidělili prominentní místa na postavení stanů u dřevěného altánku, což znamenalo výhodu při vaření a také odpočinku. Ivan ihned po příjezdu zjistil, že doma zapomněl cepín, spacák a karimatku. Naštěstí jsem s sebou měla v záloze trekové hůky, které trochu plní funkci cepínu. Horší to bylo se spacákem. První noc byla příšerná zima a Ivan se musel kolem půlnoci odebrat do kulturní místnosti, kde přečkal noc na zemi. Další dny se nad ním smilovala majitelka kempu a zapůjčila mu z garáže karimatku s teplou dekou.

Letos byly Alpy více zasněžené než v minulých letech už při pohledu ze zdola

Druhý den ráno jsme vyjeli lanovkou na Punta Indren a odtud stoupali po prvním ledovci, skále a druhém ledovci k chatě Capanna Gnifetti. Tento rok se šlapalo oproti předloni nádherně, poněvadž díky bohaté nadílce sněhu jsme se nebrodili ve vodě a ledu a dokonce jsme nemuseli nasazovat mačky. Na chatě jsme dostali pokoj sami pro sebe, já zabrala místo nahoře, aby mi nebyla zima. Kromě jiných národností nocovali ve vedlejším pokoji Slováci, kteří mezi sebou hlasitě komunikovali a my jsme přes stěnu rozuměli každému jejich slovu.

Chata Capanna Gnifetti ve výšce 3647 m.

Stoupáme ve stínu Piramide Vincent (4215 m)

Ráno jsme nikam nepospíchali, vstali jsme v pět a pomalu připravovali snídani. Ivan opět překvapil. Zatímco jsme poctivě vařili čaj, polévku a kaši, abychom se pořádně nasytili, on vytáhl jakousi studenou šťávu, kus tyčinky a ovoce. Prohlásil, že mu to stačí. Inu, mimozemšťan zůstane mimozemšťanem. Nasadili jsme mačky a pomalu se sunuli po ledovci nahoru ve stínu rozlehlého Piramide Vincent (4215 m). Vítr nabíral na intenzitě a já musela vylovit z batohu teflonové palčáky s vložkovými rukavicemi uvnitř, jinak by mi umrzly prsty. Kdykoliv jsme zastavili, křičela jsem, ať jdeme dál, že mi umrzají ruce a nohy. Krátce po osmé jsme stanuli na Balmenhornu, jednak abychom se mohli pochlubit další čtyřtisícovkou, i když dablem, a také, abychom posvačili v suchém prostředí bivaku. Otevřeli jsme dveře a vlezli dovnitř. Ze spacáků se soukala nějaká výprava, určitě z nás měli velkou radost. Kvůli změně teplot se mi udělalo špatně a málem jsem zkolabovala. Dopadla jsem na lavici a myslela, že zde končím. Točila se mi hlava a žaludek jsem cítila až v krku. Spolkla jsem další ibalgin a napila se. Po chvíli jsem se dala jakž takž dohromady a vypochodovala na čerstvý vzduch. Zařekla jsem se, že příště zůstanu raději venku v mrazu než zažívat takové stavy. Po Balmenhornu už na nás čekalo nedaleké Corno Nero. Před prudkým vrcholovým svahem jsme na sněhu nechali ležet batohy a jen s cepíny se drápali po čtyřech na prudký vrchol, kde jsme stanuli v 8.35. Bylo tam velmi málo místa a my se báli pohnout kvůli navátému převisu. Sníh bodal do tváře a nahoru se cpali ze zdola naši známí ukřičení Slováci, takže jsme se co nejrychleji vyfotili a mazali dolů. Ivan názorně předvedl, když mu vítr vyrval z ruky jednu hůlku, kam bychom mohli doletět, kdybychom spadli. Trochu nás uklidnilo, že by to nebyla taková hrůza, protože hůlka padala na správnou stranu a přistála zhruba padesát metrů pod námi. Míra jako poslední navázaný se při sestupu pro ni vydal a vrátil ji Ivanovi.

Corno Nero

Nahoru lezeme téměř po čtyřech

Nahoře na vrcholu

Pořádně jsme se radovali až dole po vrcholem, kde to nebylo tak nebezpečné

Dále jsem se rozdělili na dvě skupiny. První skupina pokračovala na Signalkuppe (4554 m) a my se vraceli zpět na Capanna Gnifetti. Vítr foukal čím dál víc a mě trochu omrzl mos. Na chatě jsme se moc nezdržovali a uháněli dolů k lanovce. Do kempu jsme dorazili ve čtyři hodiny.

Kochali jsme se pohledem na Liskam West (4480 m)

Druhá skupina úspěšně dolezla na Signalkuppe. Celou noc tam lomcovala vichřice, strachy nemohli spát. Další den se chtěli vyšplhat na Zumsteinspitze (4563 m), Parottspitze (4432 m) a Piramide Vincent (4215 m), což by při dobrém počasí nebyl problém. Jelikož fičel silný vítr, padala mlha a nebylo vidět víc než na pět až deset metrů, byli rádi, že se doplazili dolů na Capanna Gnifeffi živí a zdraví. Kvůli špatné předpovědi na další den na chatě nenocovali a pokračovali dolů k lanovce, takže jsme se s nimi shledali oproti původnímu plánu o den dříve.


Letos jsme měli neuvěřitelné štěstí. Trefili jsem se do jediného dne, kdy bylo příznivé počasí a my se mohli dostat na Corno Nero. Kdybychom vyšli o den dřív nebo zase později, nevylezli bychom tam. Jediná trochu nepříjemná památka je moje loupající se omrzlá špička nosu, což, doufám, brzy přejde.


Omlouvám se tímto všem svým blogovým přátelům, že nestíhám kvůli časového deficitu číst ani komentovat blogy. Začnu, jakmile to bude jen trochu možné.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | Web | 26. srpna 2014 v 21:29 | Reagovat

Ilonko nádherné fotky, krásná kontrast. :-)Jste dobří a s tím větrem není žádná legrace, já jednou myslela, že mi odpadnou zimou uši, a to jsem nebyla tak vysoko. :-)Také mě překvapila tvá nevolnost po příchodu do bivaku, to je normální? :-!

2 Daniela Daniela | 27. srpna 2014 v 8:49 | Reagovat

Nádherné fotky! Ale stále si to dosť dobre nedokážem predstaviť, že by som niekde tak vysoko liezla. Tie pocity, ktoré opisuješ po príchode do bivaku, som zažila v obyčajných Vysokých Tatrách pri túre z Hriebienka na Skalnaté Pleso. Po príchode k plesu mi presne tak zostalo zle, musela som si ľahnúť na zem. Pravdepodobne mi to spôsobila únava a zmena tlaku. Pri čítaní som musela googliť a pomyslela som si, že to sa mi nestáva často, aby som musela hľadať nejaké české slovo, lebo som nerozumela. No nakoniec som zistila, že cepín je aj po slovensky cepín :-)

3 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 9:01 | Reagovat

[1]: Nevolnost do bivaku je u mě úplně normální, trpím na to od mlada. Když je mi zima, jsem unavená a vejdu do tepla, udělá se mi strašně zle. A Ivanovi trochu omrzly i uši, také se mu pak trochu loupaly. :-D

[2]: Danielko, asi na tom budeme s těmi stavy stejně. Někomu ty přechody  zkátka nevadí, někomu asi ano. Cepín, někdy mu říkáme také krumpáč.
Když už jsme u té slovenštiny, tak přidávám jeden vtip, který tam kolovat a kterému jsme se strašně smáli.

"Klop, klop,.."
"Kdo tam?"
"Otvor!"
"Aký otvor?" :-D

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 9:27 | Reagovat

Četla jsem už včera na telefonu, ale dneska jsem si řádně prohlédla fotky. Paráda a dobrý výkon. Koukám že ten váš Ivan je dobrej exot :-D

5 pavel pavel | Web | 27. srpna 2014 v 10:06 | Reagovat

To by nebylo hezké, kdybys přišla o nos. :-D
Ten vrchol byl opravdu strmý, krásné fotky. :-)

6 Miloš Miloš | Web | 27. srpna 2014 v 14:50 | Reagovat

Radek Jaroš, který nedávno zdolal poslední himalájskou osmitisícovku, po omrznutí prstů na noze při předchozím výstupu, které si vyžádalo jejich amputaci, teď použil vyhřívání bot pomocí baterií. Asi by šlo zkonstruovat něco podobného i do rukavic.

Zdá se mně, že kromě všech českých tisícovek máš za cíl i všechny evropské čtyřtisícovky.
Takové zážitky ti závidím. To je úplně něco jiného než hory v "Československu".

7 děda tik tak děda tik tak | Web | 27. srpna 2014 v 16:30 | Reagovat

Obdivuhodný výkon Ilonko. Sice si fyzičku připravuješ už doma, ale tohle je přece jen něco jiného. Krásné fotografie,  jistě ukážeš i další . :-)

8 Intuice Intuice | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 20:21 | Reagovat

To jsou krásné fotky, jako pohlednice! Máte tedy ale zážitky, pro mne to je, jako když se koukám v kině na film. Určitě tam byl čistý vzduch.

9 Vendy Vendy | Web | 27. srpna 2014 v 20:29 | Reagovat

To jste si dali pořádně do těla, ale je vidět, že jseš šťastná jak blecha, že to je tvůj život a tvůj živel :-D .
Nádherné fotky! Takové, jako z nějakých cestovních kanceláří. Takové lákavé, úžasně modrá obloha, nádherný bělostný sníh, hory a skaliska a mezi tím vy, stateční horolezci. :-D Ne, fakt se mi ty fotky moc líbily, a stejně tak tvůj popis vašeho putování.
A jsem moc ráda, že se nikomu nic nestalo a v pořádku jste dorazili i zpátky. :-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 23:49 | Reagovat

Ani nedýchám, jen koukám a obdivuji. My byli jen v Popradu v  Tatrách, v Beskydech, v Krkonoších, Jeseníkách a to ještě jen tak rekreačně za slušného letního počasí jsme pomalounku lezli nahoru. Čistý vzduch i když řidčí, bylo to krásné, ale to vaše horolezení by pro mne nebylo. Jsem také ráda, že jste se v pořádku vrátili a díky za to, že si to mohu aspoň představit.

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. srpna 2014 v 8:00 | Reagovat

Výborný výkon a krásný výstup! Na mne je to trochu moc špičaté, ale na pohled krásné :-).

12 Katka Katka | E-mail | Web | 28. srpna 2014 v 10:30 | Reagovat

Gratuluju, obdivuju, závidím ;-) ....Jsi moc dobrá. Ráda o těchto vašich výpravách čtu a mrzí mě, že jsem ve svém životě nebyla aktivnější. Shledávám, kolik možností mi uniklo. Tak snad příště ;-)
Zrovna jsem dočetla knížku, o které budu psát, o horolezcích....tak jsi mi to připomněla.

13 Miloslava Miloslava | Web | 29. srpna 2014 v 16:59 | Reagovat

Ilonko teda před tebou a nejen  před tebou hluboce smekám.Jsi doooooooooobráááááááá.
Jinak gratuluji a nádherné fotky jsi poslala. :-)  :-)  :-)

14 Ježurka Ježurka | Web | 29. srpna 2014 v 17:45 | Reagovat

Ilonko, nedovedu si tohle vůbec přestavit. Máš můj velikananánský obdiv. Já stejně nechápu, z čeho máte stále takovou radost, když vám tam jde často o život. A ta krutá zima? Ale jo, máš jedničku s hvězdičkou a ne jen jednou! Gratuluji moc! :-)

15 Kosáček Kosáček | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 16:40 | Reagovat

Muselo to být překrásné.

16 Melissa Melissa | Web | 31. srpna 2014 v 19:43 | Reagovat

Krásné místo,ale představa,že bych měla takhle strávit dovolenou je naprosto zničující!Ne,ne,to není nic pro mně!Mrznout takhle v srpnu?To fakt nepřichází v úvahu!Já potřebuji slunce,moře,teplo a pohodlí:)Ale takovéhle výpravy jsem vždycky obdivovala,takže můj obdiv máš i ty:) :-)

17 Amelie Amelie | Web | 4. září 2014 v 21:33 | Reagovat

úžasný výkon, klobouk dolů. OBDIVUJI!!!!!

18 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 9. září 2014 v 9:20 | Reagovat

[4]: Ivan je mimozemšťan. :-)

[5]: Třeba by mi narostl nový nos a hezčí. :-)

[6]: Kdo ví, možná časem začnou něco podobného prodávat, ale to já už asi pravděpodobně nebudu potřebovat. :-)

[7]: Chce to opravdu fyzičku. :-)

[8]: Vzduch byl nádherný, sice trochu ledový, ale nevadí. :-)

[9]: Ty pohledy jsou někdy až neskutečně kýčovité,ale jsou skutečné. :-)

[10]: Naše hory jsou také krásné, ale o něco nižší. :-)

[11]: Špičaté jsou, ale krásné. :-)

[12]: Ty mi zrovna něco říkej, že jsi něco prošvihla! Jedeš na plný výkon, máš spoustu aktivit. Jsi až moc  dobrá. :-) :-) :-)

[13]: Děkuji MIluško. :-)

[14]: Jak si zvykneš, tak tam musíš stále. Hory pořád lákají. :-)

[15]: Ano, to bylo. :-)

[16]: On si každý myslí, když řekneme, že jedeme do Itálie, tak někam na jih k moři. Mně sice také trochu vadí to nepohodlí, ale dá se to vydržet. :-)

[17]: Děkuji Amálko. :-)

19 SV SV | E-mail | 3. října 2014 v 14:34 | Reagovat

júúú, jééé, super!
zdravím, nech sa darí. zaujímavý blog! zase prídem, ak môžem ;-)

20 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 3. října 2014 v 18:58 | Reagovat

[19]: Také zdravím, jste vítán.:)))

21 SV SV | 6. října 2014 v 9:23 | Reagovat

fajn, dík! btw, som samička ;-)
Stará Vlčica.

22 Hanka Hanka | E-mail | Web | 11. října 2014 v 23:54 | Reagovat

Ty jsi borec, Ilonko! ???
Mě by na podobný výstup nikdo nedostal ani zamlada.
Já byla na svatební cestě v zimě v Krkonoších a bohatě mi to stačilo. ;-)  :-D
Tvoje reportáž je skvělá! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama