Můj neslavný letošní závod Beskydská sedmička

10. září 2013 v 20:28 | Pižlík1 |  Sport
V pátek 6. září ráno jsme odjeli do Frenštátu pod Radhoštěm, nebo-li jak říká někdy Petr - do Džambulkova, na Beskydskou sedmičku. Počasí bylo nádherné a Beskydy radostně průběžně vítaly přes 3000 účastníků závodu. Dvě hodiny před odjezdem do Třince na start jsme se natáhli na karimatkách v tělocvičně, abychom ještě chvíli relaxovali a odpočinuli si.

Do Frenštátu jsme přijeli s dobrou náladou

Zdálo se, že máme před sebou překrásný pohodový závod. Jenže já v noci při seběhu roklí do Řeky upadla tak nešikovně, že jsem se nejen vyválela v blátě, ale i něco udělala s kolenem. A byla jsem v háji. Do kopce jsem sice mohla, ale z kopce mi začínal dělat problémy běh a posléze i chůze. Při větším sklonu bolest vystřelovala do zad. K tomu se přidávaly bolesti žaludku, chtělo se mi zvracet. Dlouho jsem zvažovala, zda mám odstoupit nebo vydržet. Přemýšlela jsem, že se nacpu práškama, ale vzhledem k tomu, že nás čekala více jak polovina trasy, závod jsme ukončili po kontrole v Krásné před výstupem na Lysou horu, což bylo přibližně na 38 kilometru. Zdolali jsme celkem jen tři kopce: Velký Javorový, Ropici a Travný. Žádná velká sláva.

Z Krásné jsme se vydali po silnici na nejbližší vlakové nádraží, abychom se nějak dostali do Frenštátu. Ani jsme se nedivili, že nejel žádný autobus, poněvadž byla sobota, brzy ráno. Cestou do Pržna na vlak jsem neskutečně trpěla. Kromě bolesti, kterou dokážu překonat, mi začínalo teprve teď docházet, že nedojdu závod do cíle, což poznamenalo moji psychiku. Pajdala jsem asi třináct kilometrů po asfaltové silnici v závěsu za Oťasem, nebylo mu také dvakrát do řeči. V pravidelných pauzách se otáčel a povzbuzoval mě: "Jen pojd", to ujdeš." V Pržně jsme čekali hodinu na vlak a odjeli do Frenštátu, kde jsme odevzdali jsme čipy a čísla. Oťas odjel domů vlakem a pro mě přijel Petr. Zůstali jsme až do neděle na Všemině u strejdy na chalupě a já se pomalu vyrovnávala s faktem, že jsem poprvé v životě vzdala závod.


Tento nevydařený závod se stal, doufám, poslední nepříjemností, která mě v tomto nešťastném roce potkala. Do konce roku mám čas na rozhodnutí, zda příští rok jít či nejít.

Komentovat a podrobně pročítat blogy mých blogových přátel začnu až zítra.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. září 2013 v 22:54 | Reagovat

Z jedenácti maratónů, do kterých jsem vyrazil, jsem taky jeden nedokončil. I tady bylo na vině koleno a jsem přesvědčený, že kdybych to tehdy nezalomil a do cíle se přes velkou bolest vůlí dokodrcal, k maratónům bych se asi nevrátil. Ty jsi na rozdíl ode mne navíc dobře trénovaná, koleno dáš dohromady a vrátíš se ještě v lepší formě a s větší chutí si smůlu vynahradit. Držím palce, ať je vše brzy v pořádku.

2 Helena Helena | 11. září 2013 v 8:04 | Reagovat

Ilonko,vzdala bych to taky.Ono přeci jenom s bolestí a z kopce se kolena zatěžujou víc.Nehledě na to,že by sis mohla přivodit komplikace.Ono není všem dnům konec,a ak Tě znám,vydáš se příští rok znovu. :-)

3 Helena Helena | 11. září 2013 v 8:05 | Reagovat

jsem ve spamu. :-!

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 11. září 2013 v 8:24 | Reagovat

Stane se, alespoň to pro tebe je výzva na příští rok. Když ne letos ta příště a s co nejlepším výsledkem! Prostě tu náhodu vyfuckovat a ukázat že na to máš a ještě líp! :-)

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 11. září 2013 v 8:32 | Reagovat

Tak to byla smůla. Asi Tě to mělo před něčím zastavit. Příští rok se jistě zadaří. :-)

6 kybersikanovani kybersikanovani | Web | 11. září 2013 v 12:41 | Reagovat

Já přijedu!

7 děda tik tak děda tik tak | Web | 11. září 2013 v 13:59 | Reagovat

Vzdát závod ze zdravotních důvodů, není přece žádná ostuda. Dělají to i profesionálové, protože je lepší si neuškodit ještě víc, ale připravit se na další závod v lepší formě. Věřím, že Tě to třeba zklamalo, ale tím to přece nekončí a život jde dál s novou zkušeností. Tak ať Ti to příště dobře šlape. :-)

8 Tenisák Tenisák | E-mail | Web | 11. září 2013 v 14:14 | Reagovat

Uvidíš, že na tento příběh budeš v životě vzpomínat a smát se :-D

9 Vendy Vendy | Web | 11. září 2013 v 21:39 | Reagovat

Ilonko, asi to bylo ponaučení, že jsou věci, které prostě nezlomíme, ať chceme sebevíc. Zázraky na počkání? Ani náhodou. Možná to mělo svůj smysl, i tak ses překonala, jak maximálně jsi mohla. Máš silnou vůli, ale jsou věci, které prostě nepřejdeš a kdybys v tom pokračovala, mohla ses taky pořádně odrovnat.
Budou další závody. Až se dáš do pořádku, uvidíš, že zvládneš ty, které jsou ještě před tebou. A nemyslím to jako cenu útěchy, ale jako fakt...
Snad je to dnes kapku lepší? Nebo tě to vzalo dočista? Záda jsou prevít. A koleno taky, vždyť to tě nosí! 8-O  ;-)  8-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. září 2013 v 22:55 | Reagovat

Zdraví je důležitější než uskutečněný závod. Když byl syn na praxi ve fakultní nemocnici na rehabilitačním oddělení, říkával, že po zážitcích s různými sportovci a úrazech, které si přivodili  při sportu, se nebude nikdy věnovat žádnému sportu intenzivně. A to je velmi pohyblivý, čilý. Ono stačí , když tak sportuješ v průběhu roku příležitostně. I trénink dá zabrat. Máš můj obdiv a myslím, že stejně neodoláš, jen co odezní bolesti,  budeš zase trénovat na další závod nebo tůru.

11 mengano mengano | E-mail | Web | 12. září 2013 v 8:07 | Reagovat

To je vážně smůla, ale měla jsi přece sakra vážný důvod. Kdo ví, co by sis s kolenem ještě přivodila dál, kdybys pokračovala. Přístí rok si to určitě vynahradíš :-)
Když čtu, že jsi se zraněnou nohou ušla ještě 13 kilometrů, tají se mi dech. Já bych bídně zahynula ;-)

12 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 12. září 2013 v 12:26 | Reagovat

Je to pech, ale víš co se říká : když nejde o život.... ;-)  :-D Příště to dáš. :-)

13 Ježurka Ježurka | Web | 12. září 2013 v 14:16 | Reagovat

Ilonko, je to smůla, ale i tak jsi myslím nejen pro mne - hrdinka. Tolik jsi toho zdolala a ještě zdoláš, nezoufej, hlavní je, aby sis ještě víc nepoškodila zdravíčko a byla připravena na ty další pochody. Hodně štěstí!

14 pizlik1 pizlik1 | Web | 12. září 2013 v 15:31 | Reagovat

Děkuji Vám všem za milé komentáře. Teď si hlavně musím ujasnit, zda příští závod jít či nejít. Jít - to by znamenalo ještě více trénovat než letos, a to mnohem, mnohem více. Hlavně sjezdovky, nahoru, dolů a já už ani nevím, jestli se na to nemám v mém věku vykašlat.
Měsíc si odpočinu a pořádně promyslím. :-)

15 Miloslava Miloslava | Web | 12. září 2013 v 17:29 | Reagovat

Ilonko dáš i příští rok,nebojmbolest jak se říká přebolí a to,že jsi vzdala nějaký závod?na to nekoukej,mám doma-no spíše již z domu oba syny,co běhají maraton,půlmaraton a nekoukají,zda by vyhráli,ale dělá jim dobře,že se zúčastní.A ty do toho půjdeš určitě příští rok taky.budu držet palečky.starší jede v neděli do Ústí nad  Labem na půlmaraton,taky budu ráda až doběhne.Ať se dáš brzy do pohody. :-)

16 pizlik1 pizlik1 | Web | 12. září 2013 v 17:56 | Reagovat

[15]: Na půlmaraton jdu taky, ale jen na rodinný běh 3 km, což nebude problém a spíš to bude symbolické, protože se musím přizpůsobit ostatním.  Koleno, od doby, co je v klidu, nebolí a žádné seběhy z kopce tam nejsou.

17 Miloš Miloš | Web | 14. září 2013 v 9:49 | Reagovat

Ještěže ses tam nezramovala tak, aby to mělo trvalejší následky.
Běhat maratony v kopcích si neumím představit, jsem rád, když je zvládnu jako turista.

18 Amelie Amelie | Web | 16. září 2013 v 2:52 | Reagovat

to se stane, žádná tragédie, zdraví je přednější.

19 Pája Pája | 21. září 2013 v 4:02 | Reagovat

No, to byl také jediný rozumný důvod-ukončit to, kvůli tomu kolenu :-)  :-D

20 pizlik1 pizlik1 | Web | 21. září 2013 v 6:52 | Reagovat

[19]: No Pavlíku, a jestlipak víš, že jsem takovou reakci od tebe čekala? Čekala jsem, až se ozveš. :-)  :-) :-)
Pojď s námi na Milešovku, dnes bude krásně pršet. :-) To bude žůžo. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama