Život nezodpovědného epileptika

15. srpna 2013 v 10:31 | Pižlík1 |  Starosti všedního dne
Možná jste zaznamenali, že někdy trvá víc než týden, než něco napíšu. Nemám totiž chuť ani sílu psát a musím se vždy ze všeho nejdříve vzpamatovat z šoků, které mi připravuje můj povedený bratr. Je to kapitola sama pro sebe. Bohužel příbuzné si člověk nevybírá. Je o tři roky mladší než já a ačkoliv jsem byli vychováváni stejně, jsme naprosto rozdílní. Už jako malý míval problémy se zákonem. V deseti začal kouřit, kradl doma peníze a pamatuji si, že ho táta neustále naháněl u kamarádů. Vyučil se instalatérem, ale kvůli epilepsi instalatérskou práci nemohl vykonávat. Začal pít,toulat se, prát a domů chodil zmlácený. Naší rodině dělal jen ostudu. Dvakrát měl nařízeno protialkoholické léčení. Rodiče těžce nesli jeho nezodpovědné chování a strašně se za něj styděli. Několik let sekal dobrotu a pak ho to chytlo znovu. To se opakovalo v několika periodách. Že táta kvůli němu celé noci nespal, dostal tři infarkty, mu vůbec nevadilo. Přicházel domů klidně až za několik dní v podmapilém stavu a nikdo nesměl nic říct. Při jakékoliv výtce řval a rozbíjel nábytek. Rozum dostal až ve třiatřiceti letech a natrvalo vzchopil po smrti maminky, když zjistil, že zůstal úplně sám a nemá se o něj kdo starat.

Kvůli epilepsii dostal plný ivalidní důchod, uklidnil se a zdálo by se, že se jeho život začal ubírat správným směrem. Nemoc však patrně poznamenala jeho myšlenkové pochody, protože vyvádí věci, které normálního člověka nenapadnou. Začalo to tím, když se sám ve své naivitě zřekl důchodu a hrdě prohlásil, že půjde pracovat. Když mi to oznámil, málem jsem doslala srdeční záchvat. Pochopitelně práci nedostal nikde. Nakrátko ho zaměstnali u obecního úřadu, kde tahal popelnici a sbíral odpadky, ale i za tu dobu ho museli několikrát odvézt z práce přímo do nemocnice kvůli epileptickému záchvatu. Místo pak zrušili a on už o práci i přes moje úsilovné snažení, nezavadil. Jakmile někde vidí slovo "epilepsie", nevezmou ho ani na úklid. Zůstal mu pouze částečný důchod ve výši 5900 Kč.

Pokaždé, když mi zatelefonuje, čekám pohromu. Kromě toho koktá, takže pokud se chci něco dozvědět, nesmím na něj křičet, ale vyptávat se hezky pomaloučku, čímž jakožto temperamentní člověk výslovně trpím. Jakmile zvýším hlas, ztichne a nevypadne z něj vůbec nic. Před třemi lety mi jen tak nenápadně zavolal, zda nemám čas. Když jsem se zeptala proč, vylezlo z něj, že ztratil klíče a tudíž musí hlídat dveře, aby mu tam nikdo cizí nevlezl a že si potřebuje jít nakoupit. Po několikaminutovém výslechu jsem vypátrala, že místo, aby si ke mně zajel pro náhradní klíče, požádal souseda o nářadí a dveře totálně zničil. Takže jsem měla o zábavu postaráno. Shánět a osadit dveře, což nebylo jednoduché, protože on potřeboval dveře nestandartní.

Minulý rok na podzim mi zase celý vyplašený sděloval, že obdržel výhružný dopis od vymahačské firmy, aby zaplatil 1500 Kč. Z mé strany nastalo opět vyšetřování, při kterém jsem se dopídila, že si někdo na jeho občanku koupil u pouličního prodejce balíček od 02. Bylo to v době, kdy pracoval u obecního úřadu a jeden spolupracovník si "vypůjčil" na jeden den ze skříňky jeho občanku a bratr to nikde nenahlásil. Že je podpis na smlouvě falešný, nikoho nezajímalo. Nejhorší, je, že je svéprávný a musím ho všude vodit sebou, jinak se se mnou nikdo nebaví. Přes přísný zákaz kokokoliv pouštět do bytu každou chvíli něco podepíše, navíc neví co a já to musím řešit. Jsem z něho naprosto zoufalá. Před měsícem mi volala v noci do práce policie, že hlídka našla na okraji Chlumce jeho doklady, prázdnou peněženku, mobil, klíče od bytu a tašku s nákupem. Moje telefonní číslo objevili na kartičce, kterou nosí v dokladech pro případ, když ho chytne záchvat a odvezou do nemocnice. Do rána jsem byla v práci jako na trní a hned po skončení směny se tam rozjela. Čekala jsem nejhorší, ale bratr se našel živý, okradený a hlavně sprostý. Vynadal mi, co tam za ním lezu. Zařekla jsem se, že ať se stane cokoliv, nechám ho být. Jenže minulý týden mi opět volal a prosil, zda bysme k němu nezajeli, že má rozbitý vodovod a prý to docela pospíchá. Dva dny nechal protékat vodu a teprve třetí den, když už tekla voda proudem, usoudil, že by se to mělo opravit. A tak to jde pořád dokola. K tomu neumí hospodařit, koupí si klidně vodu na pití za 18 Kč, i když nemá na jídlo. Zařídila jsem mu obědy ve škole, ale pokud si je nekoupí hned, jak dostane důchod, nemá ani na ně. Nevím, co s ním bude dál. Na domov s pečovatelskou službou je ještě mladý. Ačkoliv to někomu přijde sobecké a kruté, pokud se mu nemoc ještě zhorší, starat se o něj nebudu. Stačí mi, že ho pravidelně kontroluji telefonem nebo návštěvami jednou týdne a vyčerpává mě to. Musím ho permanentně strašit, aby nikomu neotvíral a nereagoval na cizí telefonní čísla. Stejně to občas poruší a nastane problém. Kamarádka mi kolikrát říká, abych se na něj vykašlala, ale copak můžu? Nebýt mojí finanční podpory, dávno je z něj bezdomovec. Neumím si přestavit, že bude chodit špinavý a otrhaný po nádraží a já na něj koukala.

Dnes jsem s ním měla jít na Českou správu sociálního zabezpečení, kde si měl opět zažádat o důchod. Chtěla jsem vyjádřit svůj názor, jenže bratr dostal strach a odnesl tam raději všechny dokumenty včera sám. Vyjádření mu prý přijde poštou. S napětím čekám, jakou zprávu dostane.

Tímto se odmlčuji na deset dní a pokud se vrátím živá a zdravá, ozvu se příští neděli. Možná ještě večer na chvíli nahlédnu na blog.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zítra Zítra | Web | 15. srpna 2013 v 13:51 | Reagovat

uf,...snad najdete dobré lidi, kteří mu dají práci. Práce uleví duši.
Zkoušela si se poptat při místním kostele nebo klášteře?
Užij si Alpy, a za týden ahoj :)

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 14:22 | Reagovat

Aha, já myslela že do pečovateláků není daná hranice věku, zvlášť když je zdravotně postižený....a to si už někde zjišťovala osobně nebo je to jen Jedna paní povídala.? No není to lehký to ti naprosto věřím a vůbec by mne nenapadlo tě odsuzovat za to, že by ses prostě ne nestarala, ale neměla ho třeba doma.

3 Miloš Miloš | Web | 15. srpna 2013 v 18:15 | Reagovat

Je to smutné, domy s pečovatelskou službou ale také nejsou levné. My tam máme tchyni, která má Alzheimerovu nemoc, a platí se tam za pobyt se stravou skoro 11 tisíc za měsíc. Divím se, že s tím důchodem může vůbec vyžít, když ještě musí platit byt a energie.
Člověk s takovými problémy je horší než malé dítě.

Ilono, měj se hezky na horách a ať na čerstvém vysokohorském vzduchu přijdeš na veselejší myšlenky.

4 pizlik1 pizlik1 | Web | 15. srpna 2013 v 19:10 | Reagovat

[1]: Určitě to zkusím, ale on na první pohled nevypadá nemocný a nevím, zda by šel někam pomáhat na faru.Ahoj za týden. :-)

[2]: Šlo by to, ale on nemá invaliditu třetího stupně, ale druhého. Teď čeká na rozhodnutí, zda dostane třetí stupeň Teprve pak můžu něco dělat. Vůbec ale ani nevím, zda by tam šel. Domů bych si ho každopádně nevzala.

[3]: Já vím koukala jsem u nás na to, platil by 10500 Kč. Ani nevím, jak velký by dostával plný důchod. Počítali by mu to z toho, jak tahal popelnici, což určitě nebude dělat ani deset tisít.  Teď mu dávají na sociálce příspěvek na bydlení 2100Kč a tak mu věčně tahám tašky s jídlem. Navíc si musí kupovat léky na epilesii a na cukrovku. Nejhorší je, že v květnu dostal přeplatek za teplo 5 tis., někde to ale  utratil, nechce mi říct za co a tím pádem  tři měsíce nedostává příspěvek na bydlení. Já bych ho skutečně nejradší přizabila.

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 20:47 | Reagovat

Je to těžké a lehčí to nebude. Máš zátěž na celý život. Ale bratr je bratr. Uvidíš, zda se někdy dočkáte 3. stupně. Každá koruna dobrá. :-( Pěknou dovolenou přeji. :-)

6 danielinama danielinama | Web | 15. srpna 2013 v 22:46 | Reagovat

Vůbec to nemáš lehké. Kruté to od tebe  není, postarat se o bratra by rozhodně nebylo jednoduché a člověk musí pečlivě zvážit co je ještě zvládnutelné.
Krásnou dovolenou.

7 Helena Helena | 16. srpna 2013 v 15:48 | Reagovat

Ilonko nemáš to jednoduché.Jak jsem to tak četla,tak si mnohé zavinil sám.Bylo by pro něho nejlepší,kdyby byl v nějakém zařízení,tak bys aspoń věděla,že má jídlo a čistou postel.Víš co,kdyby jsi za něho nevyřizovala a nestarala se,byl by už asi bezdomovec,a kdo se má na to dívat.Raději zavčasu vyřídit trvalý pobyt v nějakém zařízení.

8 Vendy Vendy | Web | 17. srpna 2013 v 19:26 | Reagovat

To je zlé a každá rada drahá. Bohužel mě nic nenapadá, buď ho úplně odstřihnout, nebo ho mít na krku napořád. Já vím, k prvnímu kroku se rozhodnout je hrozně těžké a mít ho na krku je taky těžké. Ale v tomhle ti napoví srdce a tak si myslím, moc na výběr ti nezbude.
Že se zřeknul toho invalidního, je na zabití, jenže už se stalo a tak nemá cenu se tím trápit. Asi budeš muset být na něj tvrdá a nechat ho chvílemi vyráchat v těch jeho skopičinách. I tak toho máš dost.
Asi zbývá nějaké to zařízení, ale jak s penězi? Snad to nějak vyjde, aby mu přiznali ten důchod druhého stupně a třeba to bude stačit na pokrytí těch nákladů.
Případně ten jeho byt opravit do přijatelné podoby a prodat, nebo pronajmout, z toho by ti taky plynul nějaký příjem. :-?

9 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 19. srpna 2013 v 15:04 | Reagovat

V DD v Dubí,kde jsme měli maminku, byli i mladší ročníky. Platila 9.000,-, a těm, co takový důchod neměli,doplácela sociálka. V DD je veškeré zaopatření, což v pečovateláku není. Je to každopádně složité s péčí o takto se chovajícího člověka. :-(

10 EI EI | Web | 19. srpna 2013 v 21:27 | Reagovat

K tématu ŽIVOT jsem přidal přednášku Garyho Yourofsky. Rád bych vás pozval k jejímu shlédnutí na můj blog.

11 shariony shariony | E-mail | Web | 23. srpna 2013 v 22:50 | Reagovat

Přeju hodně síly, občas je to se sourozenci těžké..

12 pizlik1 pizlik1 | Web | 25. srpna 2013 v 17:01 | Reagovat

Děkuji všem za komentáře. Brácha tento týden dostal rozhodnutí, že se mu přiznává invalidita 3.stupně, což je docela dobrá zpráva. Uvidím, co bude dál.

13 Vendy Vendy | Web | 25. srpna 2013 v 19:11 | Reagovat

[12]:Tak to je dobrá zpráva! Trocha optimismu...

14 Katka Katka | Web | 25. srpna 2013 v 22:38 | Reagovat

Vůbec nevím, co na to říct. Jednak jak můj tak manželův bratr zemřeli na následky nezvládnutého alkoholismu, jednak mám jednu dceru epileptičku. Sice jen s velmi lehkými záchvaty, spíš zakoukáními, ale díky té nemoci má dost zvláštní povahu, přesto, že je v jiném ohledu zase velice šikovná a precizní, nemá po škole práci a já se bojím, že i kdyby ji náhodou sehnala, brzy o ni zase přijde....je to nekonečné. Naštěstí je vdaná a manžel je na ni moc hodný a tolerantní....
S odstupem času jsem přijmula, že ti naši bratři nedovedli, neuměli, nedokázali žít jinak a necítím hněv nebo zlobu, ale lítost....
Takže - pevné nervy a milující srdce. Stejně to nejde jinak.

15 pizlik1 pizlik1 | Web | 28. srpna 2013 v 22:12 | Reagovat

[14]: Díky za podporu.

16 pavel pavel | Web | 29. srpna 2013 v 12:09 | Reagovat

To je hrozné, ale to tak skutečně bývá, že jeden sourozenec je na tom dobře a ten druhý ne, jakoby to lepší tomu druhému vzal. ;-)

17 Ježurka Ježurka | Web | 29. srpna 2013 v 14:25 | Reagovat

Ilonko, mně z toho úplně mrazí a i když jsem se v komentářích dočetla, že bratr dostal inval. důchod 3. stupně, starost budeš mít pořád a nemáš to opravdu vůbec lehké. Přeji Ti dobré nervy a ať se vše v lepší obrátí! :-)

18 Jana Červrnková Jana Červrnková | E-mail | 21. srpna 2016 v 8:19 | Reagovat

Prosìm o spojení s Ilonkou,jestli je to možné...

19 Jana Červenková Jana Červenková | E-mail | 21. srpna 2016 v 8:21 | Reagovat

Oprava,jsem Červenková...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama