Itálie - Walliské Alpy (1. část)

25. srpna 2013 v 16:58 | Pižlík1 |  Hory
Minulý pátek jsme vyrazili, rozděleni do dvou skupin, opět na sever Itálie, do Walliských Alp. Pět nás jelo vlakem, tři autem. Stejně jako minulý rok jsme se ubytovali v Gressoney-Saint-Jean v kempu Margherita.

Kemp Margherita

Saint-Jean

Oddychové středisko v Saint-Jean, jezero se pstruhy

Hned druhý den, v neděli 18. 8. jsme podnikli první výstup na vloni 2x nepokořený vrchol Punta Giordani. Autobusem jsme ráno jeli autobusem v 7.50 do Stafalu k dolní stanice lanovky na Punta Indren (3260 m) a odtud s mačkami po ledovci vzhůru na nenápadný Punta Giordani (4046 m). Mně se hned při počátečním pokusu o video vybila baterie, takže jsem byla ten den bez foťáku.

Lanovka ve Stafalu

Počátek ledovce

Jdeme na Punta Giordani, počasí se strašně měnilo, cestou zpět pořád mlha

Vzadu téměř uprostřed Punta Giordani (4047 m)

Petra po cestování v klimatizovaných vozech bolelo v krku a po prvních dvoustech metrech na ledovci se mu udělalo špatně. Nechtěl riskovat a vrátil se zpět k lanovce. Ve své kůži jsme nebyli téměř nikdo, protože jsme funěli, jako když jdou prasátka z bukvic. Mně začaly dřít paty, s hrůzou jsem cítila počínající puchýře na patách. Tlačily mě boty, tuhly svaly na stehnech a po zhruba každých padesáti krocích se mi na několik vteřin rozbušilo nepřirozeně srdce. Nahoře jsme stanuli v 12.32 a já byla šťastná jako blecha, protože ustavičné prudké stoupání bylo pro moje paty učiněným utrpením. Když jsme se řítili dolů, někdo z kluků navrhl kratší cestu, což jsme my ostatní, jelikož jsme toho měli plné zuby, s radostí odsouhlasili. Počasí se kazilo, všude kolem nám padala mlha a ze zkratky se vyklubala stezka končící u hlubokého srázu a my museli opět vystoupat dalších 150 výškových metrů nahoru a vrátit se na naši původní trasu. Nohy se mi pak při prudkém sešupu motaly a padala jsem na zadek. Kdybych měla kalhoty z odolného materiálu, nechala bych se táhnou na laně až dolů. V lanovce jsem si přezula boty a zkonstatovala, že mám krvané puchýře ve velikosti desetikoruny. Pořád mi vrtalo hlavou, proč mě boty tlačily a teprve druhý den záhadu rozluštila! Z úsporných důvodů kvůli cestování jsem strčila specielně vytvarované sportovní vložky do vysokohorských bot a zapomněla je vytáhnout! Jako jediná totiž chodím přímo k ledovci v nízkých trekovkách a tam se při vázání maček i přezouvám. Na nějaké kontrolování bot už není nahoře čas.

Jeden z kamzíků, kteří číhali a okukovali lanovku nahoře na Punta Indren

Vrcholové foto z Punta Giordani nemohu zveřejnit, protože ještě nemám od ostatních fotky. Zodpovědně mohu prohlásit, že nenápadná čtyřtisícovka Punta Giordani nás všechny pořádně potrápila. Oproti loňsku nám dovolila na sebe vylézt, ale ukázala, kdo je tu pánem. Další dny se s tímto výstupem nedaly srovnat.

Dnes konečně začnu číst ostatní blogy.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 25. srpna 2013 v 19:10 | Reagovat

Tak teď nevím... pokořena? Nepokořena?
Nebo spíš spolupráce a trocha škodolibosti? (Zkratka nábližka, jo, to mi něco říká...)
Máš zas jeden skvělý zážitek a spoustu krásných fotek. Počítám, že mezi těmi třemi ve vlaku jsi byla i ty... nebo se pletu? :-)

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 25. srpna 2013 v 19:17 | Reagovat

Zkratka prodlužovačka, jak někdo navrhuje zkratku hned jsem v pozoru, protože to vždycky signalizuje nebezpečí prodloužení cesty o notný kus. Kamzoch je geniální načuhovač :-D. No patičky tedy nic moc, hne dprvní den si je takhle zrasovat to je chuťovka :-?  :-(

3 pizlik1 pizlik1 | Web | 25. srpna 2013 v 20:25 | Reagovat

Punta Giordani letos pokořena. Ve vlaku jsem pochopitelně byla. Autem jeli ti, co nemají nárok na volné jízdenky.Ale nevím, možná příští rok pojedeme autem také. Cesta by vyšla sice o něco dráž, ale nebyla bych tak zmordovaná. :-)

[2]: Přesně tak, cestu jsem protáhli asi o hodinu a půl. Kamzíci tam jsou strašně zvědaví. :-)

4 Lydie Lydie | 25. srpna 2013 v 20:30 | Reagovat

Moc pěkné fotky. :-) Zkratky nás také několikrát zklamaly. :-D

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 25. srpna 2013 v 20:49 | Reagovat

Ač na výpravu připravena, užila sis do syta. Máš krásné fotky, tam se nikdy nedostanu, i kdybych chtěla. Kamzík je taky krásně zvěčněn. :-)

6 Katka Katka | Web | 25. srpna 2013 v 22:27 | Reagovat

Gratuluju! Jste dobří! Ty jsi byla jediná žena?

7 Babs Babs | E-mail | Web | 25. srpna 2013 v 22:42 | Reagovat

Jupí, další zápisky z dovolenkového cestování. :-) To mám ráda. :-)

8 pavel pavel | Web | 26. srpna 2013 v 0:45 | Reagovat

To tě lituji a další dny jsi se asi taky v botách trápila. Ale zvítězila jsi nad bolestmi, to se taky počítá. :-)

9 danielinama danielinama | Web | 26. srpna 2013 v 8:48 | Reagovat

Nádherná krajina :-) Chápu, že to muselo být náročné, ona už jen ta změna léta na zimu s ledovcem musí udělat své. Taky to známe s nejkratší cestou O_O říkáme tomu zkratka zvaná prodlužka, už raději protestuji předem :-D

10 děda tik tak děda tik tak | Web | 26. srpna 2013 v 16:34 | Reagovat

Máš nádherné zážitky. Na to špatné se časem zapomene, a bude se vzpomínat jen na to lepší. Máš opravdu pevnou náturu , takový výstup podnikat s puchýři na patách.Máš moje uznání nejen za toto, ale i za hezké záběry. :-)

11 Helena Helena | Web | 26. srpna 2013 v 18:20 | Reagovat

Ilonko krvavé puchýře na nohou jsem už taky měla,ale né z výšlapu.Obdivuji vás všechny,ale já bych takhle neriskovala.Mám před vrcholy respekt. :-) Nádherné snímky a těším se na další fotoreportáž.

12 pizlik1 pizlik1 | Web | 26. srpna 2013 v 19:26 | Reagovat

[4]: Mě taky, příště mě nikdo nenachytá.

[5]: Kamzíci tam byli stašně zvědaví.

[6]: No jo, ženský neberou. Já jsem vyjímka, že lezu, jinak bych taky musela zůstat doma.

[7]: :-)

[8]: Brala jsem si prášky na bolest, abych to vydržela.

[9]: Já už zkratky ignoruji.

[10]: Přeci si kvůli puchýřům nenechám ujít výstupy na čtyřtisícovky. Raději to přetrpím.

[11]: Respekt mám také, ale člověk se nesmí bát. Mně dokonce spustili z vrcholu kluci pro kámen několik metrů dolů a pak zase vytáhli nahoru. Byl to neuvěřitelný zážitek. :-)

13 Miloš Miloš | Web | 27. srpna 2013 v 20:59 | Reagovat

Ilono, závidím ti takové zážitky.
Dívat se do okolí z málem Evropy musí být něco úchvatného a nesrovnatelného s našimi kopci.

14 pizlik1 pizlik1 | Web | 28. srpna 2013 v 22:11 | Reagovat

[13]: Tak to je naprostá pravda, a to je to, co mě tam pořád žene. :-)

15 Miloš Miloš | Web | 29. srpna 2013 v 12:05 | Reagovat

[13]: ... z málem střechy Evropy (jsem chtěl napsat)

16 pizlik1 pizlik1 | Web | 29. srpna 2013 v 14:16 | Reagovat
17 Ježurka Ježurka | Web | 29. srpna 2013 v 14:29 | Reagovat

Tak začátek tedy nic moc, napřed manžel, pak Ty. Vůbec si nedovedu představit, jak si druhý den chodila. Ale i jsem se tady zasmála! Jak prase z bukvic říká i můj muž a vždy mne to rozesměje. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama