Ústecký půlmaraton

17. září 2012 v 14:54 | Pižlík1 |  Sport
Včera se běžel Ústecký půlmaraton. Porozorovala jsem smutně z okna závodníky, poněvadž trasa vedla i kolem západního nádraží a bylo mi docela líto, že jsem se ho nemohla zúčastnit. Závod bych sice uběhla, ale určitě ne v čase podle mých přestav a být na konci startovního pole, to bych nepřežila.
Někdy na tomto kopci trénuji výběhy a seběhy.

Jednou, když jsem teprve začínala s dlouhými běhy, jsem se nechala neprozřetelně ukecat a s jednou oddílovou kolegyní jsme jely na Mistrovství republiky v přespolním běhu v Nitře, z kterého se vybíraly účastnice na Mistrovství Evropy. Ačkoliv jsem běžela naplno téměř do vyčerpání, skončila jsem třetí od konce. Neměla jsem natrénováno a téměř všechny holky byly o třídu lepší než my, mimo poslední, která trpěla zdravotními problémy. Nejvíc mě po návratu dorazilo, že mě všichni vychvalovali za krásné 18 místo! Dostala jsem pochvalu, za odměnu knihu a ještě se o tom psalo v místním deníku. To mě popadl ještě větší vztek a nikdy jsem se už potom nenechala přemluvit na závod, kde jsem dopředu věděla, že nemám šanci na slušné umístění.
Kopec je sice velmi prudký, ale krátký, seběh trvá asi tři minuty. Když si ho dám 10 x, nemůžu pomalu ani chodit. V Beskydech jsou seběhy hodinové.

Před několika lety u mě nastaly potíže s klouby, jako důsledek trénování v nekvalitních botách v době mých běžeckých začátků. I když ostatní namítají, že běhání po horách je mnohem namáhavější, mají jen z části pravdu. Abych kvalitně zaběhla půlmaraton, musela bych měsíčně naběhat minimálně 200 km a to ne zdaleka vycházkovým tempem a hlavně po silnici. Takhle si vybíhám kopce v lesním terénu nebo na louce a navíc si při delších trasách pomáhám hůlkami. Dvakrát do roka užívám colafit, ale je otázka, jak dlouho budu ještě moci takto huntovat své tělo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 17. září 2012 v 17:51 | Reagovat

Koukám, že to Tvoje tělo toho vydrželo už opravdu hodně! Já bych byla dávno po smrti. ???

2 pavel pavel | Web | 17. září 2012 v 18:18 | Reagovat

Už jak se dívám na tu první fotku, mne rozbolely nohy. :-D

3 Macin Macin | Web | 17. září 2012 v 19:17 | Reagovat

Běhat? NE! Já to prostě neudýchám. Raději 50km na kole tam i zpět, to jo, to mě baví!!Já bych nedoběhla, asi bych došla jako poslední. Skvělý výkon!

4 Katka Katka | Web | 17. září 2012 v 21:09 | Reagovat

Naprosto chápu tvůj vztek za pochvalu za nepovedený závod :) To je paradox-víš, že si tělo huntuješ a přitom to stojí za to, viď? Rozumím tomu. S pozdravem: AŤ tě kouby nebolí! K.

5 Jarka Jarka | Web | 18. září 2012 v 8:21 | Reagovat

Slyšela jsem, že mnohem vlídnější, je k tělu chůze, než běh. :-) A můžu se přiznat bez mučení, že mě někdy pořádně bolí nohy i po té obyčejné chůzi. Prostě chtělo by to trénink a ne, vysedávat nad křížovkami. :D

6 Miloš Miloš | Web | 18. září 2012 v 10:42 | Reagovat

[3]:Souhlasím, jen tam nesmí být kopce. ;-)

Běh mě nikdy nebavil, raději ujdu 25 km i s kilometrovým převýšením, než bych běžel 5 km.
Netrpí kromě kloubů při běhu i vnitřní orgány, např. ledviny? Alespoň jsem slyšel, že to věčné natřásání škodí traktoristům, a zdá se mně, že při běhu je to podobné.

7 Miloš Miloš | Web | 18. září 2012 v 10:49 | Reagovat

K tomu, jak píšeš, že bys nerada skončila v poli poražených, jsem si vzpomněl na expremiéra Špidlu, který se také účastnil maratonů a pravidelně tam končil poslední nebo předposlední. Jemu to kupodivu nevadilo.

8 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 18. září 2012 v 17:34 | Reagovat

[1]: :-),

[2]: :-)

[3]: Vyjížďky na kole jsou také skvělé.

[4]: :-)

[5]: Ano, chůze tak tělo nehuntuje jako běh. Je to nejpřirozenější pohyb.

[6]: Kopce jsou ze všeho nejlepší.

[7]: Opravdu jsou lidé, kterým poslední místa nevadí.

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. září 2012 v 19:35 | Reagovat

Pozor! Aktivním sportem k trvalé invaliditě. Nic se nemá přehánět, ale stejně tě také obdivuji, co všechno zdoláváš.
S tím místem na závodech: Muž se chlubil, že při běžeckých závodech na krajském mistrovství  středních škol v Košicích byl třetí. Ptala jsem se ho, kolik závodníků běželo. Prý 3, slovy tři. Od té doby se u nás každého závodícího potomka ptám, jestli závodil jako tata. ;-)

10 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 21. září 2012 v 8:18 | Reagovat

[9]: Paradox je, že vybojovat i první místo z jednoho počtu závodníků může být docela těžké. Záleží na tom, jak si ho ceníš.

Na několika triatlonech jsem  skončila pátá nebo šestá a cenila jsem si toho mnohem víc, než když jsem byla třetí. O to víc mě mrzelo, že to nikdo neocenil, ačkoliv jsem jela úplně na doraz, dala jsem do toho všechno a nikdo se nezabýval tím, že se mnou ve stejné kategorii na rozdíl od mužů byly holky o třicet let mladší, které se triatlonu aktivně věnovaly. Pak jsem skončila třetí, ale to jen díky tomu, že některé holky nepřijely a byla toho velká sláva. Život je někdy nespravedlivý.

11 Radičik Radičik | E-mail | Web | 22. září 2012 v 19:55 | Reagovat

Ten kopec, kde trénuješ, přímo vybízí - teda k seběhnutí určitě. Nahoru už to tak jednoznačné asi nebude, ale vybrala sis velice příjemné místo obklopené klidnou přírodou. A to Tvé 18. místo je opravdu úspěch, člověk se nemůže srovnávat s druhými, každý má jiné podmínky a okolnosti k trénovanosti,tak se raději srovnávej se sebou - a běžela jsi na maximum a to úspěch je!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama