Beskydská sedmička 2012 - Hrkol č. 46

12. září 2012 v 20:04 | Pižlík1 |  Sport
Když jsme v pátek 7. 9. 2012 po roce přijížděli do Frenštátu p. R. a vítaly nás jako všechny účastníky Beskydské sedmičky legendární vrcholy jako Radhošť a Javorník, necítila jsem se zrovna moc dobře. Jak by ne, vidina šlapání 95 km s převýšením 5600 m v kategorii sport mix nad padesát let nevypadala vůbec lákavě.
"Vidíš", řekl Ota, "Beskydy se tě ptají, jak ses celý rok připravovala."
"Běhala jsem na Milešovce jako týdýt, nahoru a dolů, ze všech čtyř stran," snažila jsem se zasmát.
Příjezd do Frenštátu p. Radhoštěm

Po vyřízení všech formalit, ubytování a krátném odpočinku jsme se odebrali v půl sedmé na frenštátské nádraží. Připadali jsme si jako fanouškové fotbalového klubu, jedoucí na důležité utkání ve zvlášť vypraveném vlaku. V Třinci z nádraží nás doprovázela policejní vozidla, téměř třista pořadatelů, kteří občas zastavovali dopravu. Co mě ale nejvíc vyrazilo dech, byla třinecká železárna, stojící kousek od nádraží. K nebi neustále šlehaly plameny, ve vzduchu byla cítit síra a já si připadala jako v pekle.
Odjezd jednoho vlaku z frenštátského nádraží. V Českém Těšíně se oba vlaky spojily a do Třince přijel vlak s šestnácti vagóny.

Závod byl odstartován s mírným zpožděním z třineckého náměstí v 22.35. Čas se začal měřit každému týmu teprve po projití kobercem po zaznamenání čipu. Asi po dvou kilometrech jsem se zeptala Oty, kde se koberec nachází. "Nevím, asi bude až pod sjezdovkou." Pod sjezdovkou nám došlo, že koberec byl pomyslný a jednalo se položený kabel na konci náměstí, který registroval čipy.
Takovéto banery a transparenty nás provázely před startem při cestě k vlaku na frenštátské nádraží a také při cestě do cíle na frenštátské náměstí.

První sjezdovku jsem vyšla ve velmi slušném tempu, i když mě asi v polovině začala pobolívat levá achilovka, jako by se kroutila. K tomu se přidaly třísla a záda. "To hezky začíná", pomyslela jsem si a aby toho nebylo málo, začala se mi shrnovat levá ponožka. Já totiž dělám někdy neuvěřitelné věci, že nad nimi sama žasnu. Vloni jsem boty po loňském absovování B7 strčila do krabice, zapomněla na ně a trénovala celý rok v jiných. Pár dní před letošní Beskydskou sedmičkou jsem je vytáhla a šla se v nich na poslední chvíli jednou proběhnout, což je velice málo.

Smířila jsem se tedy s představou, že budu muset ponožku neustále vytahovat do té doby, než moje nohy zvětší objem. Z Velkého Javorového jsme jako sporťáci odbočili dolů do Řeky, zatímco hobíci pokračovali dále. Lezli jsme zarostlou roklí a skákali přes popadané stromy. Málem jsem si vykloubila koleno a téměř zničila hůlku. Zůstala zabodlá v nějaké díře a divně se nalomila. Naštěstí se jen zasekla do strany, ale i tak dalo Otovi při pochodu hodně práce, než ji srovnal. Ostatně hůlky se na tomto úseku lámaly jako na běžícím pásu. Z Řeky jsme museli opět stoupat po prudké sjezdovce a to už jsem myslela, že umřu. Nejenže mě chytaly křeče do krku, ramen a pořád jsem musela vyzouvat boty kvůli shrnující se ponožce, začalo se mi dělat špatně od žaludku. Nahoře už nohy trochu natekly, takže problémy s botami přestaly, zatímci bolesti v tříslech a zádech přetrvávaly dál. Na Ropici jsme začali předbíhat hromadně hobíky, kteří nás mezitím předešli. Snažila jsem se předhonit co nejvíce týmů a Ota vždy běžel za mnou. Často bylo slyšet: "No jo, to je jasný. že běžej. To jsou bělouši." Jako sprorťáci jsme vyfasovali bílé náramky a hobíci oranžové. Pak nevím, co se stalo, Ota najednou nikde, musela jsem tedy zpomalit a kráčet sama pomalu za zástupem hobíků. Na Travném jsem na něho počkala a šli opět těsně za sebou. Z Travného vedl úsek, kde se dalo jít jen po jednom a my tam hodinu čekali a popocházeli po několika metrech, než se uvolní cesta. Při představě, že skončíme někde na konci, se mi udělalo ještě víc zle. Když jsme se nakonec trochu rozběhli, před kontrolou v Krásné mi Ota oznámil, že si na chvilku odskočí a já ať běžím dál, že mě doběhne. Začínalo svítat a já běžela rychle dolů. Pod kopcem mě napadlo, že raději na něho počkám a zastavila jsem. Ota mezitím proběhl, aniž bych ho zaregistrovala a já ho šla hledat, poněvadž jsem myslela, že se mu udělalo špatně. Nakonec se mi ozval telefonem z kontrolního místa v Krásné. Běžela jsem naplno, ale stejně jsme ztratili další půlhodinu. Navíc nás předstihli naši soupeři. Moje psychika byla natolik rozhozená, že jsem pomalu ani nevěděla, kam šlapu. Krize vyvrcholila na Smrku. Když jsme scházeli do Čeladenky, řekla jsem Otovi, že nevím, jestli závod dokončím, poněvadž se mi čím dál víc motala hlava a já měla strach, že se zraním.

Na občerstvovačce v Čeladné Ota rozhodl dát půlhodinovou pauzu,. abychom načerpali síly. Jenže se stalo něco neuvěřitelného. Snědla jsem kousek melouna a udělalo se mi dobře. Všechny bolesti zmizely. Šla jsem za Otou a přemluvila ho, abychom dali do zbývající třetiny závodu všechny síly, že se možná umístíme, pokud půjdeme naplno. Nejdřív se mu moc nechtělo, ale nakonec souhlasil. Vrátila se mi forma a já mohla opět po rovině a z kopce utíkat! Jenže Ota nechtěl, takže jsem buď běžela napřed a čekala ně něj, nebo jsme rychle šli. Vůbec jsme netušili, že jsme zase předhonili naše soupeře. Opět jako v předchozích dvou ročnících jsem měla poslední třetinu závodu nejlepší.
Dostali jsme každý pohár - spíš sklenici s vyrytým logem

Největší překvapení nás čekalo v ulicích Frenštátu, kde nás vítaly děti s transparenty a mocně povzbuzovaly, abychom běželi až do cíle na náměstí. Bylo to velice milé.
Na stupních vítězů
Byla jsem ráda, že mám závod za sebou, poněvadž jsem se dvě třetiny závodu neuvěřitelně trápila a skutečně jsem před Čeladnou uvažovala, že závod vzdám. V cíli jsme netušili, jak jsme dopadli. Byla jsem přesvěčená, že jsme totálně vybouchli. O to větší byl šok, když mi ráno volal Petr, že na internetu jsou uveřejněny výsledky a my jsme doběhli v naší kategorii jako druzí. Myslela jsem, že se samou radostí zblázním. V těsném závěsu za námi skončili naši soupeři s číslem 33, takže kdybychom poslední kilometry vypustili, určitě by nás předběhli.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | Web | 12. září 2012 v 20:20 | Reagovat

Tomu se říká síla vůle. Máš můj velikej obdiv a gratuluju moc a moc! Jsi dobrá!
Jaký má význam, když běžíš napřed a pak na parťáka čekáš? To jako že ho táhneš příkladem?

2 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 12. září 2012 v 20:31 | Reagovat

[1]: My jsme byli takhle domluveni, protože já jsem byla slabší článek. Pokud budu moct, budu předbíhat a on půjde za mnou. Jenže pak mezi námi vázla komunikace, já vůbec nevěděla, jestli mu něco není, protože on nic neřekne, takže jsem se totálně rozhodila. Vůbec nevím, zda příští rok půjdu.

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. září 2012 v 20:33 | Reagovat

To bylo tím melounem. On prý má zázračné účinky. Vůbec to prý není jen voda. Ale spousta minerálů a vitamínů. Ale hlavně ta vůle, zabejčenost, viď? Gratuluji ještě jednou, jste oba dobří. ;-)  :-D

4 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 12. září 2012 v 21:06 | Reagovat

Jak jsem již zmínila v komentáři k předchozímu článku, já před tebou smekám a po přečtení popisu celého závodu si dovoluji předvést veleúklon, že se mi čelo téměř dotýká podlahy ;-) Podle mého názoru máš ohromnou fyzičku i vůli.

5 Radičik Radičik | E-mail | Web | 12. září 2012 v 22:52 | Reagovat

Muselo to být úžasné, ty transparenty a veškerá ta sláva! Jsi bojovnice. Jinak ty třinecké železárny jsou ještě nic proti Ostravě...

6 Miloš Miloš | Web | 12. září 2012 v 23:19 | Reagovat

[2]: Jak to čtu, tak tím slabším článkem byl parťák. ;-)

Beskydy znám dost dobře, na Lysé hoře jsem byl 4-krát. Že bych ale do těch kopců měl běhat, si nedovedu představit. Vzpomínám jak nepříjemné bylo téhlé stoupání od přehrady Šance na Smrk. K běhu bych se nechal přesvědčit jen na hřebenovce z Pusteven na Radhošť.  

Ilono, v čem se liší ty kategorie Sport a Hobby? Sportovci jsou "1. liga" (= členové sportovních oddílů) a ti z kategorie Hobby "amatéři"?

7 helena helena | Web | 13. září 2012 v 10:41 | Reagovat

Můj názor je takový,že tenhle závod je náročný tím,že se běží v noci.Já bych na to nebyla.Když už,tak ve dne.
Ale máte oba dva můj obdiv,jen Vy sami víte,jaký výkon jste odvedli. :-)

8 Ježurka Ježurka | Web | 13. září 2012 v 14:26 | Reagovat

To se četlo jako horor! Nakonec ale vše dobře dopadlo a to mám radost! Jen nechápu ten vlak. To bylo tolik lidí na účastníků té Beskydské sedmičky? ;-)

9 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 13. září 2012 v 19:57 | Reagovat

[3]:,[4]:,děkuji.

[5]: V Ostravě jsem nikdy nebyla.

[6]: Kdepak! Ota má lepší fyzičku než já. Já nemohla ze začátku rychle do kopců.
Kategorie sport je určena pro sportovce registrované v klubech a svazech ČSTV, ale mohou se tam přihlásit i neregistrovaní, což byl také náš případ. V kategorii sport se zároveň běží MČR v horském maratonu dvojic, proto musí být sport týmy pouze dvoučlenné a mají přísnější pravidla. Nesmí použít cizí pomoc a musí dokončit závod s původním vybavením, se kterým odstartovaly (boty, hole, oblečení).   Kategorie hobby je zakázána pro registrované sportovce, je určena pro nejširší veřejnost.

[7]: V noci je to hrůza. Vůbec pomalu nevíš, kam šlapeš.

[8]: Ježurko, bylo 3000 účastníků. 800 v kategorii sport, ostatní všechno hobíci.

10 Miloš Miloš | Web | 13. září 2012 v 20:20 | Reagovat

Ilono, ale kdybyste se jako neregistrovaní přihlásili do "hobíků", mohli jste být první.

[9]: Právě na tu noc jsem se chtěl zeptat, soutěžící běží s baterkami?  Jak jsou schopni se potmě držet trasy? Používají GPS?

11 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 13. září 2012 v 20:36 | Reagovat

[10]: Kdepak! Ono mezi předními hobíky a sporťáky zas takový rozdíl není. Vloni jsme běželi za hobíky a skončili jsme také druzí, kdybychom běželi jako sport, byli bychom první.  Chce to ještě  víc trénovat, ale také je důležitá spolupráce mezi členy týmu, která nám letos chyběla.  Ti první byli fakt dobří. Měli jsme sice plán, ale dopadlo to úplně jinak. Možná příště, jestli ovšem ještě půjdu. Vzala jsem si dva měsíce času na rozmyšlenou, vůbec se mi do toho už nechce. Museli bychom všechno přehodnotit a hlavně to nezáleží jen na mně.

K orientaci: máme mapu, kterou si máme pořádně prostudovat, ale i tak někdy dochází k bloudění. Proto se snažíme držet hodně vpředu než se rozední, abychom nesešli z cesty. Jdeme s čelovkami a každý musí mít náhradní baterie. Navíc každý tým musí mít ještě jednu rezervní čelovku.GPS je povoleno používat, my ji neměli.

12 pavel pavel | Web | 13. září 2012 v 20:41 | Reagovat

Ty zatracený ponožky. Někdy stačí maličkost, která dovede člověka potrápit. :-D
S GPS byste byli na tom líp. Já to mám ve foťáku. :-)

13 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 13. září 2012 v 20:58 | Reagovat

[12]: Ponožky letos úplně nové speciální!
Dnes mi konečně prasknul puchýř po nehtem. Teď mi všechny postupně slezou. :-D

14 helena helena | Web | 13. září 2012 v 21:53 | Reagovat

A víš Ilonko,že na Smrku jsou medvědi?
Né,opravdu,přišli sem ze Slovenska. :-D

15 Fredy Kruger Fredy Kruger | 14. září 2012 v 17:04 | Reagovat

Slyšet je  Jossefa  Jedlitschku :

" Vyhrál jsem  Beskydskou sedmičku !
.... já melouna snědl, v něm pecky
ano ! já předběhl všecky !
... kdo opak tvrdíš ... mne  neser !"

... " Ten chlápek závodil nefér !
Vyběh pár sekund před startem ...
nám, - běžícím za tímto retardem
předběhnutí jak zabránil ?
... odstřeloval nás peckami !
Jsemť  třetí ! .... však na stupeň vítězů
zasadně vedle něj nelezu !
Pohleďte na mne ... tu na boku
po peckách  stopy  jak od broků !"

Vykřikl nevolí  Rudolph  Kraawa

Druhý co doběh, mu přitakává :
" Jest to tak !"  řve  Lubosch  Wysmradyill :
" O vítězství mne připravil ! "

" O první místo se nedělím " !
Jedlitschka opětně vystřelil !

" Štáti vedle něj oďmíťám !
... mých brýlí škla úplně rožbita,
žuby mi vyštřelil ... čoš  je horší !"

Nadává  druhý  doběhnuvší ....

16 Aňa Aňa | Web | 14. září 2012 v 22:39 | Reagovat

[15]: :d Nechceš si založit blog z básněmi?
Jinak smekám...

17 pavel pavel | Web | 15. září 2012 v 19:28 | Reagovat

[13]: Příště budeš vědět, raději ty staré přeprané. Aspoň si dáš zaslouženou pauzu. :-)

18 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 17. září 2012 v 9:26 | Reagovat

[14]: To vím, je to  také jeden z důvodů, proč letos závod otočili (šlo se z Třince do Fr. pod Radhoštěm). Ochránci chtěli, aby se přes Smrk šlo přes den a ne v noci, jako v minulých ročnících.

[15]: :-D Pěkné jako vždy. :-)

[16]: Už jsem to Freddymu navrhovala.

[17]: Teď už si dám dobrý pozor, ale to někdy neodhadneš. Já udělala blbost, že jsem ani jednou nové ponožky nevyzkoušela  v botách, ve kterých absovuji závod. Navíc tam mám speciální vložky a všechno musí sedět na milimetr. Nikdy dopředu nevím, co mi nová ponožka provede za neplechu.

19 Babeta Babeta | 1. října 2012 v 18:09 | Reagovat

Díky za přiblížení atmosféry závodu. Vždycky jsem si říkala, jaké to asi je... Tak teď nevím, jestli to za ty slezlé nehty stojí... :-D Ale jste výkonní nadšenci, marná sláva. :-)
No, na železárny a hutě už jsem si zvykla, a teď po těch sedm letech na to koukám už docela všedníma očima. Prostě to tady tak je. Když jsem prvně projížděla tramvají skrz železárny v Ostravě-Vítkovicích, taky jsem byla vyvalená... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama