Itálie - Monte Rosa 4

30. srpna 2012 v 14:26 | Pižlík1 |  Hory
A je tady další den (23. 8. 2012). Petr brzy ráno koukal přes zavřené okénko z chaty Gnifetti ven, spal nahoře na palandě. Napočítal minimálně 100 bludiček, které se pohybovaly po ledovci nahoru. Chata Gnifetti byla téměř na 100 % obsazena a většina návštěvníků vstávala krátce po čtvrté hodině (někteří i dřív), aby vyrazili ještě za tmy a šli co nejdéle po zmrzlém podkladu. Jakmile začne pražit slunce, nohy se boří po kolena do rozbředlého sněhu, což není nic příjemného. My jsme nikam nepospíchali, plánovali jsme vyjít kolem osmé, takže jsme se "váleli" do půl sedmé, někteří do sedmi. Tentokrát jsme museli táhnout na zádech úplně všechno, na chatu jsme se nevraceli.
Ráno svítilo sluníčko a na průzračně modrém ledovci Garstelet byly krásně viditelné trhliny.


Hned u chaty jsme v 8.15 nazuli mačky a opatrně po skalnatém výběžku sestoupili na nám už známý ledovec Garstelet. Čekalo nás 570 m převýšení. Trhliny byly krásně viditelné, ale opět foukal silný vítr. Jak vylezlo slunce, ledovec se okamžitě zabarvil na krásnou modrou barvu. Vystoupali jsme nahoru pod Balmenhorn a odbočili na "křižovatce" doprava. Vítr fičel tak silně, že se hned zavály stopy.
Výstupové úbočí na Piramide Vincent je celkem široké a oblé. Obloha se začala zatahovat, chvílemi svítilo slunce, ale foukal silný vítr.

Traverzujeme na Piramide Vincent

Na vrcholu Piramide Vincent (4215 m). Kolem nás se začínaly prohánět mraky, protější čtyřtisícové vrcholy jsou zahalené.

Pohled z Piramide Vincent na lezecky obtížný Lyskamm Ost (4527 m).

Na Piramide Vincent (4215 m) jsme vylezli v 11.15, chtěli přejít poměrně rozlehlý vrchol, z druhé strany slézt a pokračovat na Punta Giordani. Petr byl na tom pořád špatně s dechem, já kupodivu v naprosté pohodě jsem mohla doslova "lítat." Družstvo před námi slézání z druhé strany vzdalo, cesta byla zavátá a sestup považovali za příliš nebezpečný a riskantní. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna chtěla pokračovat, druhá ne. Protože přicházela další lanová družstva a nikomu se do sestupu z druhé strany nechtělo, usoudili jsme, že nám Punta Giordani nebyl letos souzen a vrátili se stejnou cestou přes trhliny kolem Gnifettky zpět až k lanovce. Museli jsme sundat mačky, lezli přes skály, pak opět nasadili mačky přes tající ledovec (někteří si je nevzali a pěkně jim to klouzalo) a pak už nás čekalo jen slézání po lanech.
K lanovce opět po lanech.

V poslední fázi lezení po lanech jsem si konečně přezula boty, abych je vůbec využila. Sice jsem skákala po kamenech jako koza, ale na pravé noze se mi udělal puchýř a ve vysokých botách jsem trpěla. Do kempu jsme přijeli po čtvrté hodině utahaní, ale šťastní.

Tady už frčíme lanovkou z Punta Indren dolů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zelenykavalir zelenykavalir | 30. srpna 2012 v 15:23 | Reagovat

Opravdu úžasné, velice pěkné, ale na tohle bych asi nenatrénoval a zahužel bych někde do hlubin...

2 pavel pavel | Web | 30. srpna 2012 v 16:32 | Reagovat

Na první fotce jako mravenci. To tě ten sestup z druhé strany, že ho nechtějí, jistě mrzel, jak tě už asi trochu znám. | :-D

3 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 30. srpna 2012 v 16:43 | Reagovat

[1]: Děkuji, ale natrénoval, kdyby jsi chodil. :-)

[2]: Máš pravdu, byla jsem v té skupině, co chtěla pokračovat. Mohla jsem mít 7 alpských vrcholů jako při Beskydské sedmičce 7 beskydských vrcholů. Takhle jsme získali vrcholů jen  šest, ale já jsem ráda i za to. :-)

4 Ježurka Ježurka | Web | 30. srpna 2012 v 16:59 | Reagovat

Já si teď tak říkám, jak jsi k tomuhle sportu - těžkému a nebezpečnému, našla lásku a kdy jsi vlastně začínala. Jako mimino, ne? Že se nebojíš! Takových horolezců už zahynulo, já bych se bála. :-(

5 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 30. srpna 2012 v 18:21 | Reagovat

[4]: Já začala s takovouto vysokohorskou turistikou před necelým čtyřmi lety. Po horách jsem chodila ráda vždycky, ale ne po takhle vysokých. Bála jsem se výšek. Najednou zničeno nic jsem se to překonala a přestala se bát. Ono to bude souviset s tím, že člověk, když musí ze zdravotních důvodů  vynechat něco ze svých zálib, musí zkoušet něco nového, co mu to vynahradí. Já musela přestat s během kvůli kyčlím, tak jsem začala jezdil hodně na kole, plavat a přibrala jsem vysokohorský terén. Navíc pohled z vrcholu vynahradí úplně veškerou dřinu a námahu. Je to něco, co se nedá popsat. :-) Příliš neriskuji, ale musím počítat i s variantou, že už se nevrátím.  Ostatně když má tvůj život vyhasnout, tak na tebe  může spadnou třeba květináč ve městě nebo vjet auto na chodník.

6 helena helena | Web | 30. srpna 2012 v 18:41 | Reagovat

Jak vidím ty trhliny,tak mám husí kůži. :-)

7 Miloš Miloš | Web | 30. srpna 2012 v 18:46 | Reagovat

[5]: Jestli ale s variantou, že se nemusíš vrátit, počítá i manžel. Nebo on je tam s tebou?
570 m převýšení s takovým nákladem na zádech a ve sněhu je těžko představitelný výkon.
Já mám v zaměstnání na jiném oddělení 2 kolegy, kteří se také věnují vysokohorské turistice, jeden vylezl na Huascarán v Peru, který má více než 6800 m, a napsal o tom i knihu, druhý byl v Himalájích ve výškách kolem 6000 a vylezl na nejvyšší horu Jižní Ameriky (Aconcagua v Chile, téměř 7000 m). S tvou výkonností bys tam mohla také.

8 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 30. srpna 2012 v 18:47 | Reagovat

[6]: Helenko to je celkem bezpečné. Byly krásně vidět a když se propadneš, tak  ten za tebou tě vytáhne. Před věma lety na Bishornu to bylo mnohem nebezpečnější. Tam  se propadl Jarda až do pasu a já jednou nohou.

9 Miloš Miloš | Web | 30. srpna 2012 v 18:47 | Reagovat

[7]: 570 m převýšení s takovým nákladem na zádech a ve sněhu za 3 hodiny

10 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 30. srpna 2012 v 18:58 | Reagovat

[9]: Což o to, jela bych hned, ale jde o to mít:  za prvé peníze a za druhé, co se zaměstnáním? Taková expedice trvá minimálně měsíc.
Manžel tam byl také. Jemu bylo pořád špatně a nemohl dýchat.
Převýšení bylo v pohodě. Musí se ale pořádně  trénovat a ze zátěží.

11 pavel pavel | Web | 30. srpna 2012 v 20:30 | Reagovat

[10]: Manžel neměl v Čechách takovou přípravu jako ty. :D

12 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 30. srpna 2012 v 20:50 | Reagovat

[11]: Kdepak! Ale chodí rád. :-D

13 Ježurka Ježurka | Web | 31. srpna 2012 v 17:10 | Reagovat

[5]: Je to pravda, že jeden nikdy neví ani doma, ale je také vidět, že jsi sport vždycky milovala. A to je základ všeho. :-)

14 Babeta Babeta | Web | 31. srpna 2012 v 21:44 | Reagovat

Páni, ty zástupy poutníků na té první fotce. :-) Koukám, že čím dál více lidí vyhledává adrenalin. :-)
No ale řeknu ti, mnoho lidí v zimě jezdí k moři za teplem, a vy přesně obráceně...v teplém létě jedete za sněhem. :-P
Parádní fotky.

15 Radičik Radičik | E-mail | Web | 1. září 2012 v 21:35 | Reagovat

Až mě zamrazilo, když jsem viděl ty trhliny. Jste odvážní, muselo to být nebezpečné. Hezky se na to kouká, ale sám bych si asi netrouf. Musel to být pořádný záběr. Máte můj obdiv!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama