Itálie - Monte Rosa

26. srpna 2012 v 10:13 | Pižlík1 |  Hory
V pátek 17. 8. jsme ve vyrazili do Walliských Alp. Cíl byl jasný: horský masív Monte Rosa a "nasbírání" co nejvíce čtyřtisícových vrcholů. Utrmáceni a rozlámáni po několika přestupech jsme dojeli vlakem v sobotu 18. 8. po třinácté hodině do horského městečka v severní Itálii Pont-Sant- Martin. Tam pro nás přijel Petr H. s autem, poněvadž nás čekalo ještě 37 km do kempu v Gressoney. Čekalo nás podobné překvapení jako před dvěma lety. Nenašli jsme kemp v osadě Stafal (nadmořská výška 1900 m) a museli se ubytovat v kempu v části Gressoney saint Jean o nadmořské výšce několik set metrů nižší - 1385 m.
Náš kemp

Odpočinková zóna v Gressoney, v jezírku je tak studená voda, že tam nikdo neleze. Zato pstruhů tam bylo požehnaně.

Kousek od kempu

Po postavení stanů jsme si ještě jednou pořádně nastudovali mapu, prohlédli přepověď počasí, která vypadala příznivě a relaxovali. Další den jsme podnikli kratší túru. Našli jsme stanoviště autobusu jedoucí k lanovce a prolezli horské městečko. Večer jsme zabalili věci a připravili všechno na cestu do hor. Bylo toho docela dost. Jídlo na tři dny, vodu, vařič a oblečení. Já si ještě pro jistotu nacpala nahoru jedny boty.
Autobus do Stafalu
Jedeme v poslední kabinkové lanovce na Punta Indren

Další den ráno jsme už kráčeli s plnými batohy na zastávku autobusu, abychom se dopravili do Stafalu ke spodní stanici lanovky. Jízda autobusem nebyla drahá jako ve Švýcarsku (tam stál zhruba 1 km - 1 EUR), za sedmikilometrový úsek jsme zaplatili 1,4 EUR. U lanovky jsme ještě každý dal za zpáteční jízdenku 31 EUR a po dvou přestupování v mezistanicích jsme vyjeli až do konečné stanice Punta Indren (3260 m). Od horní stanice lanovky nás čekalo trocha lezení po lanech, žebřících a kamenech, cesta v mačkách před ledovec k chatě Gnifetti (3 647 m), kde jsme měli přes internet zarezervovaný nocleh pro šest osob. Chata má kapacitu 180 míst a v případě hezkého počasí je plně obsazena. Po uvaření jídla v plechové kuchyňce ve třináct hodin jsme celkem nalehko šli pokořit první nejbližší a nejnižší čtyřtisícovku Punta Giordani (4046 m).
Cesta od lanovky na chatu Gnifetti

Cesta k chatě Gnifetti (3 647 m)

Chata Gnifetti. Tady ještě modré nebe.

Nasadili jsme mačky, přelezli ledovec a začali stoupat po žebru Piramide Vincent k dalšímu ledovci, odkud měl začít výstup na Punta Giordani. Výstup se ovšem nekonal. Při lezení na skalním ostrohu se s neuvěřitelnou rychlostí změnilo počasí. Obloha se zatáhla, začalo se blýskat, hřmět a sněžit. Byli jsme nadmořské výšce čtyři tisíce a tady už nepoletují klasické sněhové vločky, nýbrž velké ledové krupky. Odhodili jsme batohy několik metrů daleko od sebe a zůstali porůznu stát. Já si v pololeže schovávala hlavu pod malým převisem, ale jak jsem si lehla, padaly mi na záda a na bok hromady krupek, měla jsem jich neustále plné kapsy a nestačila je vyhazovat. Všichni jsme byli pěkně vyplašení a nikdo netušil, jak skončíme. Kolem nás lítaly blesky a my se báli pohnout. Navíc jsme s hrůzou zjišťovali, že se nad námi uvolňují kameny a čas od času nějaký spadne dolů. Po dvou hodinách se jakž takž počasí umoudřilo a my, téměř podělaní strachy, se s největší opatrností vraceli zpět. Cesta byla zasněžená, kameny uvolněné a teprve na chatě jsme si zhluboka oddechli a uvědomili, jaké jsme měli štěstí.

Chata Gnifetti

Jeden z pokojů na Gnifettce

Umývárna na Gnifettce je doslova přepych. Na Margheritě nebyla ani voda.

Mezitím se chata zaplnila k prasknutí, kromě Italů se v hojné míře vyskytovali Poláci, Němci a Slováci a na našem pokoji spala i skupinka Čechů. Naše funkční oblečení se ukázalo skutečně jako funkční, takže jsme rozvěsili po chodbách, sušárně a pokoji jen vlhké svršky. Koupila jsem si za čtyři eura žeton do horké sprchy (kluci se omyli v umývárně v korýtku) a začali jsme se pomalu připravovat na další den. Ráno nás čekal výstup na nejvýše položenou chatu v Evropě Margheritu (4 559 m), která leží přímo na pátém nejvyšším vrcholu Evropy - Signalkuppe (německy), Punta Gnifetti (italsky).
Punta Giordani nám dnes výstup nepovolil.
Jeden z vrcholů, který jsme míjeli z chaty Margherita a nelezli - Corno Nero (4 322 m). Za ním Piramide Vincent, který jsme zdolali následující den opět z chaty Gnifetti.

Pokračování příště.
Mohu prozradit, že jsme vylezli 6 vrcholů (Signalkuppe - 4 559m, Zumsteinspitze - 4 563 m, Parrotspitze - 4 436 m, Balmenhorn - 4 341 m, Ludwigshöhe (4 342 m), Piramide Vincent - 4 215 m). Punta Giordani (4 046 m) nám nebyl souzen, nevystoupali jsme ho ani napodruhé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 26. srpna 2012 v 10:28 | Reagovat

Docela jste si i užili dobrodružství. :-)

2 VendyW VendyW | Web | 26. srpna 2012 v 11:42 | Reagovat

No jseš dobrá, klobouk dolů....ale já bych už zůstala u toho nádherného jezírka, tam bylo krásně a žádné šplhání do kopců, který nemm vůbec ráda.... :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 13:16 | Reagovat

V životě jsem tolik kopců asi neslezla, jako ty za jedny prázdniny. Obdiv a trochu závisti, ale  lezení po kopcích, ba ani lyžování či namáhavější sporty jsem neměla povoleny v mládí (pro jistotu)  ,,plícním "lékařem, tak ani později jsem to nezkoušela. :-(

4 Babeta Babeta | Web | 26. srpna 2012 v 13:32 | Reagovat

Á, tak už jste zpátky doma v české realitě,je to velký náraz...? :-p
Prima fotky.
No páni, kemp v nadmořské výšce 1385m, to je jak kempovat na Lysé hoře, a ta je ještě o pár desítek metrů nižší. :-)
Váš zážitek s tou bouřkou, to bylo něco.
Hezky, sprcha na zpoplatněný žeton. :-D A jak dlouho trval příděl vody..?
Tak, musím zkonstatovat, že se na vaše zážitky krásně kouká, muselo to být super, ale mně by tam v životě nikdy nikdo nedostal. :-P :-)

5 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 13:46 | Reagovat

[1]: Tak to jsme si fakt užili a ne málo.

[2]: Když já bez šplhání do kopců nemůžu být.

[3]: No právě. Podmínka je být zdravá.

[4]: Je to šok. Voda trvala jen 4 minuty, ale byl to přepych. Až vytáhnu fokty se záchody, co bude něco! :-D

6 Macin Macin | Web | 26. srpna 2012 v 13:52 | Reagovat

V životě jsem takhle vysoko nevylezla, ale hned bych si to vyzkoušela.

7 helena helena | Web | 26. srpna 2012 v 14:04 | Reagovat

Vítej děvenko zpátky.Tak jsem si to všechno důkladně přečetla,chce to být trochu odvážný a opatrný na vše kolem.
Z bouřky mám venku strach a obdivuju Vás,ale co Vám jiného zbývalo? :-) Jak vidím tu poslední fotku,tak se může spustit i lavina? :-?
Né,tohle není nic pro mě. :D
Fotky jsou úžasné,líbí se mi ty dřevěné chaty,působí takovým teplým dojmem. :D
Hlavně že jste všichni zdraví a těším se na další reportáže a snímky. :-)

8 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 14:19 | Reagovat

[6]: Je to zážitek, kdo to jednou zkusí, musí znovu.

[7]: Lavina se spustit může. Viděli jsme spadlé dvě. Jedna velká jako dům, druhá jako auto. Když jsme šli na Parrotspitze, tak několikrát nízko  nad námi  přelétávala  švýcarská stíhačka a my měli strach, že strhne lavinu. Navíc foukal silný vítr, že se zavály okamžitě stopy a ty sněhové krupky nás píchaly i přes kalhoty do nohou a do obličeje.

9 Miloš Miloš | Web | 26. srpna 2012 v 17:05 | Reagovat

Ilono, úžasné výkony, ty nadmořské výšky mají velmi blízko Mont Blanku.
Já jsem byl jen lyžovat v Dolomitech a viděl Marmoladu, ta má však pouze něco málo přes 3300 m a i tak bych se asi bál na ni lézt v létě.
Ty šplháš nahoru s takovou obrovskou krosnou? Na to by se snad už mohl najímat nějaký šerpa.
Těším se na pokračování. Bude i nějaké vrcholové foto?

10 zelenykavalir zelenykavalir | 26. srpna 2012 v 17:32 | Reagovat

To muselo být úžasné dobrodružství :-)
1 km - 1 EUR to bych za chvilku vykrvácel...
Už chápu přoč tak trénuješ nohy ;-)

11 Vendy Vendy | Web | 27. srpna 2012 v 23:11 | Reagovat

Punta Giordani se očividně nedala tak lehko.
Řekla si - pokořit mě? Nejsem žádná snadná kořist!
Proto na vás poslala tu šílenou bouřku. Asi bych měla taky bobky. Vlastně neměla, protože bych tam ani nelezla.
Ale proti gustu žádný dišputát, jak říkaly babičky, a tak sis zlézání horstva aspoň pořádně užila. Naštěstí vše dobře dopadlo.

12 Daniela Daniela | Web | 29. srpna 2012 v 10:00 | Reagovat

Ty si už doma? Ten čas naozaj neskutočne rýchlo letí. Ďakujem za gratuláciu a k prečítaniu tvojich posledných článkov si musím nechať až na večer. No už teraz, pri zbežnom pozretí, som videla, že sú tam krásne fotografie. Teším sa.

13 Radičik Radičik | E-mail | Web | 1. září 2012 v 22:00 | Reagovat

Čtu to zpětně, tak si až nyní uvědomuju, že ses dokázala vyrovnat chlapům. Jako jediná žena a navíc jsi nebyla žádnou brzdou, ale připadá mi, že spíš tím hlavním tahounem plným energie. Měla bys dostat nějakou medaili - od těch chlapů. :-)

14 Blahomil Blahomil | Web | 20. ledna 2014 v 12:05 | Reagovat

Na lyžovačku do Itálie cestuje kvanta našich lyžařů a lyžařek v první řadě kvůli skvěle udržovaným sjezdovým tratím, poměrně ucházející dostupnosti, lepším cenám vleků a v neposlední řadě kvůli relativně stálému slunečnému počasí.

15 Smithg303 Smithg303 | E-mail | Web | 27. října 2016 v 6:34 | Reagovat

Farmville farms even include free gift that is afgbkkeeebdfkeee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama