Doubice 23. 6. 2012

25. června 2012 v 10:30 | Pižlík1 |  Věda, dobrodružství, výlety
V pátek jsme jeli na tradiční víkendový pobyt do Doubice. Tentokrát jsme nebrali kola, chtěli jsme chodit. Petr naplánoval dvě trasy měřící zhruba něco před dvacet kilometrů, jednu po české straně, jednu po německé. V sobotu ráno jsme se rozhodli pro německou variantu, která zahrnovala návštěvu tří zřícenin (Větrov, Falkenberk a německý známý Oybin. Jeli jsme autem do Petrovic, zaparkovali a chtěli projít přes Loupežnický vrch (hrádek Větrov) do německého Oybinu a zpět přes kopec Sokol, kde se nacházejí zbytky zříceniny hrádku Falkenberk. Při výstupu z auta Petr zjistil, že popadl omylem špatnou mapu a mobil s navigací měl téměř vybitý (jedna čárka). Kráčeli jsme tedy podle značek, což je v Německu, alespoň pro nás, problém. Trasu jsme si dopředu neprostudovali a tak jsme bloudili neustále kolem hranic. Mysleli jsme, že do Oybinu vůbec nedorazíme. Německé značení je jiné než u nás. Máte-li pochodovat např. po žluté, objeví se jen na začátku, pak pokračuje nějaká místní značka (třeba červená tečka) a na všech dalších rozcestnících, pokud neodbočujete, už žlutou neuvidíte, což nás strašně mátlo. Navíc jsme doufali, že na rozcestí nalezneme tabule s mapami a směrovky s nápisem Oybin. Nebylo nic a lidé v lázeňském Lückendorfu, většinou lázeňští hosté, neznalí místních poměrů nás neustále směrovali na frekventovanou silnici.
Loupežnický vrch, předpokládané místo, na kterém kdysi stával hrádek Větrov. Ve 30. letech 20. století zde byly nalezeny stopy po osídlení ze 13. - 14. století. Lokalitu zničil lom z počátku 20. století. Předtím tu byly vidět základové zdi, stopy věže a příkopu, teď tu není nic.

Nakonec jsme do Oybinu dorazili až pozdě odpoledne a měli v nohách mnohem víc kilometrů než jsme původně zamýšleli, takže jsme nestihli projít lázeňské město a nebyl ani čas vylézt na hrad na skále. Stihli jsme vyfotit pouze nádraží, které je konečnou stanicí Žitavské úzkorozchodné dráhy, dodnes obsluhované historickými parními lokomotivami. Dráha začíná v Žitavě a má dvě větve. Jedna končí právě v Oybinu, druhá v Jonsdorfu. Abychom předešli dalšímu bloudění, vrátili jsme se raději stejnou cestou a tím pádem vynechali i hrad Falkenberk na zalesněném vrchu Sokol.
Oybin - příchod do městečka

Oybin - nádraží
Nakonec krátné video z Oybinu.

Z původně plánovaného výletu jsme vylezli jen na Loupežnický vrch, pravděpodobné místo hrádku Větrov. Ostatní necháme na podzim.
Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 F(r)auW F(r)auW | Web | 25. června 2012 v 11:46 | Reagovat

To jste s tím blouděním na tom byli jak Malkiel :-) . Nějak ty bludné šutry mezi pěšími výletníky řádí! Až půjdu se smečkou do lesa budu si muset dát pozor... Ale ta skála vypadá hodně zajímavě. Větrov mi připoměl film Indiáni z Větrova :-D

2 Babeta Babeta | Web | 25. června 2012 v 11:51 | Reagovat

Jé, Oybin... tam jsem byla s rodiči na výletě ještě jako malá holka. Tehdy to bylo ještě NDR :-) Pamatuji si, že jsme byli nahoře na tom hradu a taky, jak mne táta poslal si samostatně koupit zmrzlinu, když máme na základce tu němčinu :-) Byla jsem vyplašená, ale zvládla jsem to, zmrzlina byla :-) Často jsme trávívali část prázdnin v Krásném Buku a v Křečanech, v zimě i v létě. Mám na ten kraj nostalgické vzpomínky a vracela jsem se tam už 2x i jako dospělá. Akorát teď už to mám víc z ruky. :-)

3 Helena Helena | Web | 25. června 2012 v 16:05 | Reagovat

S tím značením-smůla.Je to hodně důležité,ale asi není hodně turistů nebo co.My tady máme značení dobré.

4 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 25. června 2012 v 20:32 | Reagovat

[1]: Indiáni z Větrova bylo první, když jsem slyšela, že se půjdeme podívat na hrádek Větrov.

[2]: Přes Krásný Buk a Křečany jsme šli také. Oybinu se česky říká Ojvín. :-)

[3]: Němci používají  trochu jiná zančení než my. Člověk si na to musí zvyknout. Ovšem v Anglii je to nejhorší. Tam se musí jen podle mapy. :-)

5 Jezurka Jezurka | Web | 27. června 2012 v 17:21 | Reagovat

Já jsem to prohlížela dvakrát a mám dojem, že jsme tam s manželem byli, tedy myslím to nádraží s tou krásně naleštěnou lokomotivou, když jsme byli v Žitavě vlakem z Liberce. 8-O

6 Radičik Radičik | E-mail | Web | 27. června 2012 v 21:42 | Reagovat

Jo, bez mapy je těžké pořízení. Ještě že Pižlík vylezl na strom a ukazoval cestu :-)

7 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 29. června 2012 v 18:44 | Reagovat

[5]: Je to možné, pára tam jezdí pořád.

[6]: Pižlík to vždy jistí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama