Ustrašenec - der Jammerlappen

15. května 2012 v 17:46 | Pižlík1 |  Kuriózní německá slova

Ustrašenec je vlastně citlivá povaha. To, co jiné nechává v klidu, stává se pro něho velkou katastrofou.


Počasí je jako vždy špatné a Vám se také z toho důvodu nic nedaří? Škrábe Vás v krku a Vy víte, že na Vás útočí zlá chřipka? A vůbec: máte příliš málo času, příliš mnoho stresu, příliš málo peněz a všechno je u Vás horší než u ostatních? Pak patříte mezi ustrašence, nebo-li slabochy. Jen ustrašenec vidí život pouze v negativech. Bez přestání běduje a naříká, zvláště před ostatními. Příště, když se Vám bude zdát všechno hrozné a nesnesitelné, zkuste si zpříjemnit život. Udělejte si čaj, škrábání v krku si schovejte na namáhavý sport a stres jednoduše odhoďte stranou.


Přeloženo z Deutsche Welle, zdroj. obr.

Myslím si, že každý člověk má den, kdy se občas cítí jako slaboch nebo-li ustrašenec. Je to normální, ale nesmí to přetrvávat moc dlouho.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 helena helena | Web | 15. května 2012 v 18:01 | Reagovat

Ilonko ty tedy překvapuješ stále nščím novým.To slovo "Jammerlappen "je pro mě úplně nové. :-D

2 Vendy Vendy | Web | 15. května 2012 v 20:19 | Reagovat

Ustrašenec to nemá lehké. Vidí totiž překážky a ty ho zbavují odvahy. Ale nevím, jestli je to projev slabošství nebo prostě strach.
Asi jsem taky takový ustrašenec, slaboch a poseroutka.
Jen nevím, jestli oprávněně.
Fakt je, že mám opravdu málo peněz, mnoho stresu, ale s argumentem málo času už bych neuspěla.
Ale zjistila jsem za nějaké ty roky, že všechno nějak dopadne, tedy i situace zdánlivě zlá a neřešitelná. Všechno, všecičko se nějak vyřeší. A i špatný konec se dá přežít, pokud to není konec definitivní...
Zdraví tě poseroutka! :-D

3 signoraa signoraa | Web | 16. května 2012 v 11:02 | Reagovat

Já razím heslo, že problémy se mají řešit, až nastanou. Měla jsem kolegyni, která byla typická poseroutka, ta problémy nejen předjímala, ale když nebyly, tak je vytvářela. Bohužel nejen sobě, ale i nám.
Ale abych se nestavěla do nějakého pozitivního světla - bojím se doktorů - trpím tzv. syndromem bílého pláště, při braní krve jsem dříve omdlívala a když vidím v přírodě žábu, hada, či podobnou havět', nemám k omdlení daleko. :-D
Peněz sice také nemám mnoho a občas mě škrábe v krku, ale nehroutím se. :-D

4 Radičik Radičik | E-mail | Web | 16. května 2012 v 14:21 | Reagovat

Takovým dnům se opravdu nevyhneme. Je proto důležité budovat si pozitivní myšlení,to se ale musíme naučit již v době, kdy jsme v pohodě.

5 pavel pavel | Web | 17. května 2012 v 11:57 | Reagovat

Někdy sto nákladů umoří i osla, jak se říká. Co jsem teď v Německu, tak jedna pohroma za druhou a navíc jsem na to celé sám, ale dá se říct, že se tím dokonce bavím. Dívám se na to celé jako na rozepsanou knihu a jisté dobrodružství. Nakonec to patří k životu, který stejně jednou skončí. ;-)

6 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 18. května 2012 v 7:15 | Reagovat

[1]: To bys koukala, na jaká slova narážím. Ani moje němčinářka si s nimi neví rady. :-)

[2]: Je fakt, že vždycky všechno nějak dopadne a mít strach dopředu není dobré. To si říkám tisíckrát a stejně strach mám. Jsem taky poseroutka. :-)

[3]: Já budu něco podobného jako tvá kolegyně, i když teď už se to trochu zlepšilo. Zase na druhou stranu jsem nikdy netrpěla syndromem bílého pláště a veškerá přírodní havěť včetně žab, vos,sršňů, hadů mi nevadí. :-)

[4]: Pozitivní myšlení je velmi dobrá věc a ten, kdo ho praktikuje, má o poznání lehčí život.

[5]: Na mě se taky občas valí jedna pohroma za druhou. Většinou nikdy nezůstane jen u jedné. Zase pak ale nastane úspěšné období. :-)

7 Jezurka Jezurka | Web | 18. května 2012 v 14:16 | Reagovat

Ustrašenec nebo poseroutka? Především myslím, že pesimista. Protože optimista vidí z každé situace východisko. Myslím, že opravdu si tím každý z nás někdy projde. Já mám heslo : Když nejde o život... všechno ostatní nějak dopadne. :-)

8 helena helena | Web | 18. května 2012 v 18:36 | Reagovat

[6]: Jsi pěkné číslo. :-D

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. května 2012 v 19:33 | Reagovat

Poseroutka nejsem. Nebo to dovedu pěkně tajit pod maskou cynika. Možná jsem měla někdy smůlu, ale vím, že se vždycky podařilo vše vyřešit. Ale člověk se musí sám snažit a nečekat, až něco spadne samo. Tak trochu předvídat a zavčas z průšvihu vycouvat a hledat řešení. Zatím se mi to dařilo a nakonec jsem už ve věku, kdy mne ledaco nevyvede z míry. ;-)

10 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 18. května 2012 v 19:47 | Reagovat

[7]: Optimisti to mají mnohem lehčí.

[8]: :-D

[9]: To je dobře, že ti to jde. Mně se to moc nedaří. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama