Kritické dny

14. března 2012 v 16:59 | Pižlík1 |  Starosti všedního dne
Poslední týden mi dal pěkně zabrat. Valila se na mě jedna pohroma za druhou. Za svůj život jsem vypozorovala, že takové období mívám jednou až dvakrát do roka a trvá přibližně 4 až 6 dní. V té době, ať udělám, co udělám, všechno pokazím. K tomu navíc vyzařuji silnou energii, takže v mojí přítomnosti dochází k různých podivným úkazům a rozbíjejí se přístroje. Poprvé jsem si toho všimla, když mi v pětadvaceti letech hned dvakrát po sobě zničeho nic prasklo sklíčko od hodinek.

Ve čtvrtek to u nás doma odnesl vysavač. Ihned po zapnutí do zásuvky zazněla rána a začal hořet. Byl starý tři roky. V pondělí jsem v práci už poněkolikáté urvala žaluzii. Opravář přišel a pronesl: "Opět paní Kolářová! Jednou je to okénko, jednou židle, jednou stolek, jednou trezor . . . . Zajímavé, že se to stává pouze Vám."


O počítači ani nemluvím, protože moje poruchy jsou pro každého záhadou. A elektřina, to je vůbec kapitola sama o sobě. Když jsem pracovala ještě v dopravě, vyhodila jsem několikrát pojistky na sloupu nebo na budově. Přijeli elektrikáři a nechápali, jak se mi to podařilo. Říkali: "Tedy dámo, Vy jste kouzelnice. To se jen tak někomu nepovede." Pak jsem neustále dostávala rány od poloautomatického bloku a od telefonu. Chodila jsem k bloku s hadrem, protože to byly takové pecky, že mě píchlo až u srdce. Nikdo mi nevěřil. Až jednou při revizi zjistili, že tam létalo volně 220 voltů. Rány jsem ovšem dostávala jen já.

Před několika lety, když jsem nastoupila do osobní pokladny, se začala má energie zaměřovat na tiskárny. Hned při první službě na Střekově ráno po přihlášení na počítači zkolabovala jedna tiskárna a vzápětí druhá. To samé se mi stalo za tři týdny v další stanici.
Foto zapůjčeno od Vykuka Smědčického

Vůbec největší záhada pro mě byla, když jsem najela jednou v létě s jízdním kolem do zábradlí. Já, která kolo používám jako běžný dopravní prostředek, zničeno nic jsem to napálila přesně doprostřed zábradlí na kraji chodníku jako naprostý idiot. Tlačila mě tam nějaká síla. Dopředu jsem měla vizi, že do zábradlí najedu, aniž bych mohla cokoliv ovlivnit. Od té doby, když cítím, že přicházejí moje podivné stavy, snažím se zredukovat všechny aktivity na minimum a dělám jen to nejnutnější a ani nevycházím moc ven. Včerejší den byl ještě krizový (však jsem si ho také náležitě vychutnala se všemi problémy a přišla domů z práce o hodinu později), ale dnes už jsem v pohodě. Docela jsem se i pobavila, protože při výdeji ortopedických vložek mě paní za pultem místo Kolářová oslovila Koláčová.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 David David | Web | 14. března 2012 v 19:31 | Reagovat

Ahoj, díky za připomínku (komentář) na mém blogu. Ano, máš pravdu, cena klasické místenky (ne pro Pendolina) je 35 K. Hned to opravím. ;-)
Jinak v článku je uvedeno, že počet místenek zdarma je omezen.

2 Vendy Vendy | Web | 15. března 2012 v 10:28 | Reagovat

Děvčico, ty jsi nebezpečná sama sobě!
Asi jsi příliš nabitá, nebo co...
Rány od různých kovových rámů nebo nákupních košíků často dostávám taky, když jsem dělala v jednom distribučním zařízení a vychystávala podle objednávek, procházelo se mezi kovovými regály a při každém doteku jsem dostala pecku. Po čtrnácti dnech jsem měla dost, naštěstí jsem tam byla jen na záskok.
Ostatní kalamity, co popisuješ, naštěstí neznám, ale pro tebe to musí být docela děsné, zejména ta scéna s kolem. Zvolila jsi dobrou taktiku, pro případy krize... ;-)  8-)

3 signoraa signoraa | Web | 15. března 2012 v 12:36 | Reagovat

Jsou věci mezi nebem a zemí. :-D Máš v sobě možná přemíru energie a ta se přenáší. I když já taky dostávám rány od dveří tady v práci každou chvíli, na nikoho jiného to nepůsobí. Ale u mě to bude způsobeno většinou tím, co mám na sobě. V čisté bavlně či vlně se mi to nestává, ale když si vezmu svetr s příměsí nějaké uměliny, dveře jen jiskří. :-D

4 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 15. března 2012 v 18:25 | Reagovat

[2]:Znám se natolik dobře, že dokážu většinou  předpovídat, co se stane. Horší je to, když se rozčílím a je to nekontrolované.

5 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 15. března 2012 v 18:26 | Reagovat

[3]: Přesně tak, mám přemíru energie, která se někdy nedá usměrnit :-)

6 Amelie Amelie | Web | 17. března 2012 v 10:45 | Reagovat

Hmm, tak já přemíru energie určitě nemám. :-P

7 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 18. března 2012 v 12:26 | Reagovat

Zajímavý... připomnělo mi to televizní seriál o různých záhadách, už si nepamatuju název. Třeba by o tobě mohli natočit jeden díl, něco jako "Záhadná žena plná energie" :-D

8 pavel pavel | Web | 19. března 2012 v 13:28 | Reagovat

Já jsem si sám sobě nebezpečnej v kuchyni. :-D

9 Malkiel Malkiel | Web | 28. března 2012 v 12:47 | Reagovat

Ty jsi člověk nebezpečný sobě i svému okolí. Takové lidi nazývám "katastrofický typ". :D

10 helena helena | 2. dubna 2012 v 9:46 | Reagovat

[3]: Signoora má pravdu,velice záleží na tom,co máme na sobě,jsou to všechno fyzikální zákony,jen jeden člověk to cítí až moc a druhý vůbec.
Jinak s kolem mám podobný zážitek,taky jsem věděla,že havaruji,ale řítila jsem se do toho s celou vervou,přeletěla jsem přes řidítka,a byla jsem ráda,že to odneslo jen koleno.Pár desítek metrů dál stejný balanc,znáte to,najedete příliš na krajnici a víte,že už stím nic neuděláte.No a do třetice na konec to bylo u garáže,ale to už jsem seskočila a byla ráda,že jsme doma.Tenkrát jsem ale hodně přemýšlela,co to vlastně bylo,smolný den nebo něco kolem mě,co mě chtělo zneškodnit?

11 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 2. dubna 2012 v 9:49 | Reagovat

Děkuji za komentáře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama