Mít či nemít sourozence

10. září 2011 v 18:50 | Pižlík |  Starosti všedního dne
Nevím, zda je výhoda mít či nemít sourozence. Já sama mám o tři roky mladšího bratra. Jako malí jsme si spolu hráli, ale měla jsem vztek, když jsem ho musela vodit ze školky a dávat na něho pozor. Jak jsme dorůstali, každý z nás měl naprosto odlišné zájmy a úplně jiný žebříček hodnot. Bratr neustále někde "lítal" venku a prováděl všelijaké lumpárny, já seděla doma a něco si četla. Na rozdíl od něho jsem neměla problémy s učením, zatímco on se nechával strhnout kamarády a byl věčně namočený do nějakého průšvihu. Nebylo na něj spolehnutí, zato na mě byly neustále kladeny čím dál větší nároky. Tehdy jsem brala jako obrovskou nespavedlnost, když jemu všechno doma procházelo a mně se netolerovalo nic. Ve čtrnácti začal kouřit a chytil se špatné party. Postupně to došlo s ním tak daleko, že kvůli rvačkám skončil několikrát pomlácený v nemocnici nebo na záchytce. K tomu se přidala zákeřná nemoc epilepsie a on místo toho, aby abstinoval, začal ještě více pít. Dvakrát mu byla soudně nařízena protialkoholní léčba. To už jsme prakticky spolu nekomunikovali vůbec, poněvadž při sebemenším trochu nevhodném slovu nebo pohledu by mě zbil. Ve dvaceti jsem se vdala, tatínek za dva roky nato umřel a brácha zůstal bydlet s maminkou.

Pravidelně se opakovalo období, kdy se na nějaký čas uklidnil, ale pak řádil jako černá ruka. To trvalo několik let. Jezdila jsem za maminkou pouze v době jeho nepřítomnosti. Smířila se, že dělá ostudu celé rodině, ale neustále ho omlouvala. Hlavně měla strach, kdo se o něho bude starat po její smrti. Nevím, jak je to možné, ale brácha postupně lety začal moudřet. Zhruba v 35 letech se uklidnil a začal žít spořádaný život. Pokračovala jsem v návštěvách, i když byl doma a naše vztahy se začaly pomalu zlepšovat. Další zlom nastal v roce 2000, kdy mu maminka zemřela doslova v náručí a on zůstal úplně sám. Uvědomil si, že nikdo nad ním nebude držet ochrannou ruku a začal se chovat neuvěřitelně disciplinovaně. Dokonce přestal i kouřit. V současné době si docela rozumíme a chodí ke mně na rady. Občas se nechá ode mě i trochu sekýrovat, protože ví, že to s ním myslím dobře. Jsem přesvědčena, že oba naši rodiče by z něj nyní měli radost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 10. září 2011 v 19:05 | Reagovat

Ne vždycky to holt se sourozenci vyjde dobře, často jsou jako sourozenci lidé, kteří si povahově ani nesednou. Ale z pohledu jedináčka ti musím napsat, že je určitě lepší nějakého sourozence mít.

2 Vendy Vendy | Web | 2. března 2013 v 16:02 | Reagovat

Trvalo to dlouho, ale srovnali jste se a hlavně se trochu srovnal on sám.
Myslím, že mámina smrt pro něj musela být opravdu hrozná (určitě i pro tebe to byla obrovská ztráta, ale vidět rodiče umřít je něco jiného než se o tom dozvědět z telefonu), naštěstí šel vážně do sebe a myslím, že je rád, že tě má.
Je lepší mít sourozence, než být jedináček.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama