Švýcarsko srpen 2011 - 3. část

31. srpna 2011 v 16:51 | Pižlík |  Věda, dobrodružství, výlety

25. 8. 2011

Po dnešním poledni jsme původně chtěli dojít k přehradě s nejvyšší sypanou hrází ve Švýcarsku - Mattmark (2197 m), nakonec jsme šli jen do Saas Almagell a odtud do Saas Fee.

Zastavili jsme se v restauraci, která vlastní miniaturní zoologickou zahradu s lamami, velbloudem, oslíkem, různými druhy koz, kachen a hus. Všimla jsem si, že se lamy chovají v celé oblasti v docela hojmém počtu. V městečku se konal letní jarmark, všude byli postaveny stánky s ochutnávkami sýrů a pití a k tomu vyhrávala hudba. Při sestupování do Saas Grund jsme narazili na skupinku českých horolezců, kteří pilně trénovali lezení po stěně. Čechů jsme vůbec v této oblasti potkávali hodně. Kdybychom zůstali ještě o den déle, určitě by se mi podařilo přemluvit kluky na ještě jednu čtyřtisícovku - Alallinhorn (4027 m). Vyjeli bychom lanovkou ze Saas Fee a pak metrem (pozemní tunelová lanovka) na Mittelallalin (3460 m), kde se nachází výletní otáčivá restaurace a několik lyžařských vleků s letním provozem. K vrcholu by nám už zbývalo překonat jen necelých 600 výškových metrů. Jenže my musíme zítra ráno balit a jet domů.
Alallinhorn (2027 m)

Večer začalo pršet a my se začali strachovat, aby se neopakovala situace z loňska, kdy jsme balili za deště.

26. 8. 2011

Na lodi

Ráno naštěstí už nepršelo a foukal silný vítr, takže louka v kempu byla pěkně vysušená. Krátce po jedenácté nás Petr H. odvezl na nádraží do Vispu a my opět cestovali nejrůznějšími švýcarskými tratěmi. Polovinu cesty jsem prospala a přišla o nejkrášnější výhledy - cestu horskými průsmyky. V Interlakenu Ost jsme se nalodili na parník s poetickým názvem Jungrau a podnikli jízdu přes celé jezero do Brienzu.
Velké stoupání

Z Brienzu jsme opět nasedli na vláček do Lucernu kochali se nádhernou krajinou. Přitom jsme zjistili, že tato trať má jednu zajímavost. V kolejích je vložena ještě třetí, zubatá kolej. V místech prudkého stoupání nebo klesání vlak přibrzdí, je slyšet, jak lokomotiva najede na ozubnici a pokračuje jako zubačka. To se stalo několikrát. Z Lucernu jsme odcestovali do Zurychu, kde jsme čekali na náš EN do Lince. V Linci mě nejvíce pobavilo, když přesně jako před rokem, se na stejném místě Míra setkal se svými dvěma přáteli, kteří se vraceli z dovolené z Benátek. Oni opět z Benátek, my opět z Curychu! Domů jsme dorazili až kolem patnácté hodiny. Nejhorší byla cesta z Českých Budějovic do Prahy v natřísklém vlaku. Pak jsme si dodatečně vzpomněli, že kdybychom doma nenechali ležet poukazy na jedničku, mohli jsme cestovat mnohem příjemněji.

Příští rok chceme jet do Itálie a podniknout výstupy na alespoň čtyři čtyřtisícovky. Jedna z nich bude určitě Monte Rosa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama