Město Ústí nad Labem

12. května 2011 v 7:59 | Pižlík |  Starosti všedního dne
Město, ve kterém jsem se narodila a kde bydlím již hezkou řádku let, je severočeská metropole Ústí nad Labem. Ve vědomí mnoha obyvatel neustále přetrvává názor, že se zde nedá dýchat, všude samé průmyslové zóny s kouřícími komíny a život v takovémto městě je zdraví nebezpečný. Dříve skutečně byla situace taková, že voda v Labi v blízkosti břehů byla v některých lokalitách nevábně mastná a hýřila všemi barvami, ale to už je dávno pryč. V rámci programu PHARE se začalo se stavbami moderních čističek a kvalita vody se rapidně zvedla. Kolem roku 1995 jsem už mohla bez problémů pouštět do labské vody koupat psíky, aniž bych tím riskovala návštěvu veterináře. Do řeky se vrátilo mnoho druhů ryb, včetně lososa a jednou jsem v zátoce u bývalého TONASA (továrna na sodu) v Neštěmicích pozorovala i ledňáčka, spolehlivého indikátora kvality vody z ptačí říše.

Porta Bohemica (vstupní brána do Čech) - 3 km dlouhý úsek od V. Žernosek do Libochovan - pohled z vrchu Kalvárie

Ovzduší bylo také mnohem více znečišťováno smogem než v současnosti. Kdykoliv slyším v médiích zpravodajství o zhoršených rozptylových podmínkách, okamžitě si vzpomenu na období, kdy děti chodily ven s rouškami na ústech, nemohlo se větrat a několik týdnů nebylo vidět slunce. Nepomohlo ani nařízené přelétávání stíhaček. V té době jsem bývala často naštvaná, protože jsem potřebovala podle tréninkového plánu naběhat měsíčně určitý počet kilometrů a smog mě do velké míry omezoval. Když jsem několikrát šla i přes varování přátel trénovat, nejen, že jsem byla považována za naprostého blázna, ale také jsem na to po zdravotní stránce doplatila. Do druhého dne se mi většinou osypal krk a se zánětem hrtanu byl na další dva týdny konec s jakoukoliv sportovní aktivitou. Do roku 1989 jsem také pobírala jako ostatní lidé, žijící v této oblasti více jak deset let, roční příspěvek 2000 Kč jako kompenzaci za zhoršené životní podmínky, nechvalně přezdívaný "pohřebné."


Pohled nad Vaňovem (2 km od výletního zámečku Větruše) na hrad Střekov a Masarykova zdymadla

Dnešní Ústí n. L. prodělalo od sametové revoluce veliké změny. Zastavilo se likvidování zbylých starých budov, které nestihli nadšení budovatelé v duchu reálného socializmu zničit a začalo se s jejich restaurováním. Dnes je město z velké části přestavováno a napravují se, v rámci možností, škody napáchané minulým režimem. Jedním vůbec z nejnešťastnějších rozhodnutí bylo asi zrušení tehdejšího třetího největšího tramvajového systému v republice, protože dle názoru odborníků bylo unáhlené a neefektivní. Kdyby k takovýmto nerozvážným krokům nedocházelo, dnešní město na Labi by vypadalo zcela jinak. Velký důraz při jeho současné rozsáhlé rekonstrukci je kladen na podporu turistického ruchu, poněvadž město s tak nádherným okolím si to zcela jistě zaslouží.


Část rozestaveného úseku města Ústí n. L. kolem vlakového nádraží s pohledem na výletní zámeček Větruše


Pomník Přemysla Oráče v nedalekých Stadicích

Fascinující pohled při příjezdu směrem od Prahy na pohádkově působivé vrcholky Českého Středohoří musí každého nadchnout. A co teprve část úseku od Velkých Žernosek do Libochovan známý pod názvem Porta Bohemica! Pohled z Humboldtovy vyhlídky nedaleko výletního zámečku Větruše do Labského údolí a na romantický hrad Střekov včetně unikátní technické památky Masarykova zdymadla je také okouzlující. Památek na Ústecku je víc než dost a proto by mělo být v tomto směru dle mého názoru ještě více prostoru věnováno propagaci a informovanosti.


Symbolická vzpomínka na tramvaje před vlakovým nádražím

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 <3 *_Star_* <3 <3 *_Star_* <3 | Web | 16. května 2011 v 17:43 | Reagovat

Symbolická vzpomínka na tramvaje před vlakovým nádražím ??
Wow, dlouhé to je :-DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama