Jó, moje maturita!

20. května 2011 v 19:27 | Pižlík |  Starosti všedního dne

Maturitní zkoušku jsem absolvovala před mnoha lety, kdy byla jen jedna maturita. Nejdříve v dubnu museli studenti napsat písemnou práci a teprve poté byli po měsíci připuštěny k ústním maturitním zkouškám. Témata na písemné práce z českého a ruského jazyka byla vyhlašována v médiích a většinou se vztahovala k významným událostem roku, takže se dalo předpokládat, čeho se budou týkat. Mezi nimi bylo i jedno tzv. únikové, na které se dalo psát i bez vědomostní přípravy. Čas od času se stávalo, že se objevila témata, jež by nikdo nečekal. Čím více se blížil termín písemek, tím více se vynořovaly spekulace o výběru a počet témat se neúměrně zvyšoval. Každý týden přišel někdo se zaručeným tipem a dokonce ještě večer před maturitní písemkou mi telefonovala kamarádka, že ví naprosto přesně, co tam bude a já začala vyrábět až do půlnoci další taháky. Naštěstí nám ráno paní profesorka přinesla v obálce zadání, která byla očekávána.


Během celých čtyř let nám profesoři neustále vtloukali do hlavy, abychom se učili průběžně, protože o "svatém týdnu" si stačíme látku pouze zopakovat a na nějaké velké učení nebude čas. Měli jako vždy hlubokou pravdu. Je veliký rozdíl učit se něco nového, nebo se učit něco, co jsme již jednou uměli. Nicméně "svaťák" mi dal pořádně zabrat, měla jsem pocit, že nic nestihnu. Poprvé jsem si v té době vzala prášek na bolesti hlavy. Den před ústní maturitní zkouškou jsem nemohla dospat a šla do školy s vědomím, že nic neumím. Navíc trpím úchylkou, že vždy, když mi skutečně o něco jde, začnu se chovat naprosto nestandartně. Pochechtávám se, poskakuji, gestikuluji, zkrátka vypadám jako naprostý idiot. Je to jakási moje ochranná bariéra, která u mě přetrvává dodnes a nemohu se jí zbavit. Před zkušební komisí však začal mozek pracovat na plné obrátky a maturitu jsem celkem v pohodě zvládla. Jediná moje negativní vzpomínka se váže na odcizení nově zakoupených exkluzivních brýlích, které mi záhadně zmizely z lavice při písemné zkoušce z matematiky.

I když jsem si myslela, že se k maturitě nebudu nikdy vracet, znovu jsem ji prožívala ještě jednou společně se svým synem. Studoval na konzervatoři a kromě hry na klavír na nic jiného neměl čas. O všech jeho problémech na škole by se dala napsat celá kniha. Konzervatoř i HAMU přes neuvěřitelné zdravotní problémy nakonec úspěšně ukončil.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jasmína Jasmína | Web | 20. května 2011 v 19:33 | Reagovat

Tak to je fajn :)

2 Veverka Veverka | Web | 20. května 2011 v 21:15 | Reagovat

Pěkný :-) Hlavní je, že jsi jí zvládla.:)

3 Lucii Lucii | E-mail | Web | 20. května 2011 v 21:20 | Reagovat

http://twilightsaga-original.blog.cz/1104/foto-mesice-semifinale  Ahojky hlasuj prosím :)) jinak máš moc pěkdy dess :)

4 cheap white dresses cheap white dresses | E-mail | Web | 3. listopadu 2012 v 5:08 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama