Jak jsem byla darovat krev

28. dubna 2011 v 14:57 | Pižlík
Když jsem se v sedmnácti letech přihlásila do autoškoly, mimo jiné jsem u lékaře podepsala jakýsi formulář, že budu darovat krev. Asi za dva roky mi přišla pozvánka k prvnímu odběru. Na příjmu se mě sestra překvapeně zeptala: "Kolik vážíte?" "Padesát jedna", pípla sem, i když jsem měla o tři kila méně. Zakroutila hlavou, ale nechala mě. Při odběru kontrolního vzorku se zhrozila, když zjistila, že mi nejdou vidět žíly. V odběrové místnosti byla tři lehátka, dvě určená na pravou ruku a jedno na levou. Poradila mi, že musím jít na levou, protože do žíly na pravé ruce by se nikdo netrefil. Když jsem přišla na řadu, po silném bodnutí mi proběhlo celými zády bolestivé mrazení. Krev tekla strašně pomalu a za dobu, co jsem ležela, se mezitím dárci na ostatních lehátkách 2x vyměnili. Sestra několikrát kontrolovala mou ruku, hýbala jehlou a pořád si něco mumlala. Po odběru jsem nakonec omdlela a musela tam zůstat ležet půl hodiny. Teprve pak jsem se přiznala, že vážím jen 48 kg. Sestřička tehdy prohlásila, že mi další pozvánku už psát nebude, protože dárce musí vážit nad padesát kilogramů. Až budu splňovat tuto podmínku, v případě zájmu se mám přihlásit sama.

K dalšímu odběru jsem se dostavila za několik let, když ručička váhy ukazovala těsně nad 55 kg. S žílami to ovšem bylo pořád stejné. Každý druhý odběr dopadl neúspěšně, protože po několikerém píchnutí velkou dutou jehlou jsem zkolabovala. Absolvovala jsem ještě další čtyři úspěšné odběry a čtyřikrát mě poslali domů s rozpíchanými žílami a modřinami na obou rukách. Kvůli tomu jsem skončila s dárcovstvím krve.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | Web | 28. dubna 2011 v 15:15 | Reagovat

uz len ten nadpis je pre mna desivy, ja osobne krv rada nemam,a ked netreba tak sa na nu ani nepozeram, ci uz pri poraneni alebo vo filmoch...

2 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 28. dubna 2011 v 15:24 | Reagovat

To u mě by to dopadlo stejně. Já jsem sice tlustá, ale žíly mi nejdou vidět skoro vůbec a omlívám i při odběru do 1 skumavky :-D.

3 Neriah Neriah | Web | 28. dubna 2011 v 15:45 | Reagovat

Já se chci stát dárcem i přes to, že mám fobii z jehel :D JInak krev sama o sobě mi nevadí...

4 Alisa Alisa | Web | 28. dubna 2011 v 16:30 | Reagovat

Ale aspoň si sa snažila, nie ? Ja niekedy sedím pri odbere krvi a tri hodiny, inokedy mi nejde zastaviť krvácanie . Ale tie modriny po tom sú neuveriteľné... a nechú zmiznúť ani omylom .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama