Beskydská sedmička 17. 9. 2010

20. září 2010 v 19:27 | Pižlík |  Sport
Do Frenštátu po Radhoštěm jsme dorazili v pátek kolem 18.30. Nepotřebné věci jsme nechali  v tělocvičně ZŠ, vzali nejnutnější a pomalu se připravovali na start. Vyfasovali jsme oranžové náramky, které jsme nesměli sundat, protože se na ně  zapisovaly značky z tajných kontrol. Přemýšlela jsem, zda vzít hůlky, nakonec jsem je připevnila půjčeným provázkem  k  batohu. (Batoh jsem si vzala jen lehký na kolo, bez popruhů). Nacpali jsme se do první třetiny  startovního pole. Začala být pořádná zima, tak jsme na sebe  navlékli teplejší bundy s  předpokladem,  že za pochodu ještě před ostrým startem, kdy půjdeme za policejním autem, je převlečeme.  To jsme ovšem netušili, že tempo bude tak vysoké, že na nějaké sundavání batohu nezbyde čas, pokud bychom se nechtěli propadnout hluboko dozadu, což jsme si nemohli dovolit. Naše taktika spočívala držet se co nejvíce vepředu, nejlépe do svítání, abychom nezabloudili.  Tak jsme v těch teplých bundách doslova vyběhli na první vrchol - Velký Javorník (918 m), což bylo velice nepříjemné. Navíc se cesta pořád více zužovala a nedalo se předbíhat. Těsně přede mnou lidi, těsně za mnou lidi, při ohlédnutí dolů nebo nahoru nádherný pohled: stovky svítilen se táhly za sebou po celém kopci jako světelný had. V duchu jsem se modlila, abychom byli co nejdříve nahoře, protože ďábelské tempo v tak teplé bundě se nedalo vydržet. Nahoře na mě koukal Ota jako blázen, protože jsem vypadala, jako když vylezu z rybníka. Přehodili jsme bundy, napili se, já si vzala hůlky a uháněli jako o život  dolů z kopce.
Takhle vypadal start z Frenštátského náměstí v 20.53 hod.

Zjistila jsem další závažný nedostatek: při takovém sešupu  nedokážu sundat batoh a napít se! Znamenalo  by to velké zdržení a já trouba  si nevzala vak s vodou, pouze pet lahev! V duchu jsem si neustále opakovala: musím vydržet, nesmím zastavit! Stejně jsem  ale při prudkém stoupání na druhý vrchol zastavila a napila se. Na druhé vrcholu Radhošti jsme byli zaregistrováni v čase 0.15 (časová brána pro první vrchol byla 24.00 hod.) a bylo mi oznámeno, že jsem devátá žena v pořadí. Po malé pauzičce jsme putovali  na Čertův mlýn. Vůbec nepamatuji, že jsme míjeli sochu Radegasta a kostel Cyrila a Metoděje. Zato si dobře vzpomínám na rozjařelé  hosty na Pustevnách, kteří  na nás neuvěřitelně zírali a pokřikovali: " Halóó bludičky, zastavte se!" Následoval sestup do výšky  700 m, kde byla občerstvovací stanice. To mě začaly už bolet nohy. V Čeladné jsme snědli polévku, vypili ionťák, já si namasírovala nohy včetně chodidel a únava v tu ránu opadla. Upalovali jsme na Smrk, což bylo velice depresívní, protože  ač jsme byli 2x  označeni  tajnou kontrolou,  vrchol pořád v nedohlednu. Navíc cesta byla rozbahněná, několikrát jsem uvízla po kotníky  v bahně a jednou narazila hlavou o vyvrácený strom přes cestu. Nebýt mladíka, který mě zezadu zachytil, tak bych  se v blátě vyválela celá. Ota také jednou spadl a narazil si koleno.  Ze Smrku jsme museli  stejnou  cestou dolů a   poprvé  si začínali uvědomovat svou  velice dobrou pozici.  Navíc jsme  potkávali davy a davy účastníků, kteří se proti nám rozesmátým, zoufale drali nahoru. Začínalo se rozednívat a my se měli rozhodnou, zda zvolit na Lysou horu kratší cestu po žluté, nebo delší po červené přes Ostravici, kde mělo být další občerstvení. Tady jsme patrně udělali další velkou chybu, protože  jsme dali přednost delší, mírnější trase. Občerstvení jsme v Ostravici stejně nenašli. Cesta na Lysou Horu pro mě znamenala velkou krizi. Už jsem přemýšlela, že každou chvilku zastavím, chtělo se mi spát.  Nemít hůlky (rvala jsem všechno  minimálně 50 % rukama), nevím, jak bych dopadla. Nicméně na Lysé Hoře nastal zlom.
Beskydská sedmička
Já a Ota čekáme v neděli na vyhlášení

Po obědě (já střapačky, čaj a kapučíno, Ota borůvkové knelíky a kofolu) jsem se cítila jako znovuzrozená a opět jsme pokračovali na plný výkon. Měla jsem radost, že můžu utíkat z kopce a nebolí mě kolena. Většina závodníků už šla dost ztěžka a sestup o 700 m byl pro některé doslova utrpením. Největší lahůdka nás teprve ale čekala: stoupání na Travný (1203 m) a hned následné klesání o téměř 800 m! Na Travném ležely houfy závodníků na louce a odpočívaly na sluníčku.  My ne. Hned po označení kontrolou jsme pádili dolů a pak následovalo snad nejstrmější stoupání celého závodu: Ropice. To už přestal Ota mluvit, až jsem se zalekla. Pak z něho vylezlo, že ho při klesání bolí levé koleno. "No nic, vylezeme na Ropici, poté na Velký Javorový a dolů se už dokutálíme", pokusila jsem se o žert, ale měla jsem toho plné zuby. Nabídla jsem mu v případě nouze hůlky. Šli jsme jako roboti, ale velice rychle. Předhonili jsme několik družstev, ale to, co následovalo od poslední kontroly z Velkého Javorového, mě samotnou překvapilo. Byli jsme zaregistrováni jako 104 družstvo a já chtěla skončit  pod stovkou. Na nás se  navíc začaly zezadu tlačit další hlídky a tak jsem zatla zuby a jela naplno dolů. Ota za mnou, koleno ho bolelo čím dál víc a já se nemohla od něho moc vzdálit. Když jsme vylezli  na silnici, což bylo  ještě asi 3 km do cíle, začala jsem utíkat a předbíhat  družstva před námi. Oni na nás jen zoufale koukali. Ota i přes velký handicap s kolenem se ukázal jako veliký bojovník, utíkal také a nakonec jsme skončili  v absolutním pořadí na  96 místě!  (Od poslední kontroly jsme předhonili 7 družstev). S časem 20.26 hodin jsme se stali  vítězi v kategorii  mix 40-50 let! Druzí na námi měli o dvě a půl hodiny horší čas! Jako žena jsem skončila v celkovém pořadí dokonce osmá!
Jdeme si pro medaili
Jdeme si pro zlatou medaili

Měli jsme neskutečnou radost. V Řece před hotelem Javor jsme čekali půl hodiny na autobus a odjeli do tělocvičny ve Frenštátu pod Radhoštěm. Voda tekla studená, ale nám to nevadilo. V osm hodin večer jsme leželi  ve spacákách a litovali  ty, kteří musí jít ještě celou noc.

Start: 17. 69. 2010 v 20.53 ve Frenštátu pod Radhoštěm
Cíl: 18. 9. 2010  v 17.26 před hotelem Javor v Řece
Celkový čas: 20.26
Délka trasy: 87 km
Zítra napíšu zhodnocení a nějaké postřehy. Beskydská sedmička na zahlcené stránky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 libor libor | E-mail | Web | 1. října 2010 v 23:38 | Reagovat

gratuluju k super výkonu.! Pěkný článek :-) pěkně jsi to napsala, mam z toho velkou radost, že se vám to povedlo a že jste za svou dřinu dosáhli na zlato, fakt jsem na vás pyšný, jen tak dál :-)
ahoj a do dalšího treninku mnoho elanu,
Libor :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama