Švýcarsko - srpen 2010 - 2. a 3. den

30. srpna 2010 v 8:27 | Pižlík |  Dovolená

Výstup na Cabane de Tracuit (3256 m) - 23. 8. 2010


Po snídani jsme  sbalili věci na výstup a odjeli autem  do Zinalu (autobusem je cesta strašně drahá). Myslela jsem, že budu mít batoh o něco lehčí, ale ouha. Zase vážil přes 15 kg. Eva s Věrkou zůstaly v kempu a nahoru nás šlo šest: Míra, Ivan, Petr H., Petr, Jarda a já.  Cedule na rozcestníku ukazovala čas výstupu mazaně 5-6 hodin, patrně dle kondice a museli jsme zdolat převýšení 1600 m. Sám Zinal se nachází ve výšce 1678 m. Cesta vedla mezi pastvinami, dále  travnatými a suťovými svahy a neustále  stoupala a stoupala.
Odpočinek na pastvině

Odpočinek na pastvině

Pro mě byl nepochopitelný zážitek, když se ve výšce 2712 m  přede mnou  zničeho nic zjevil   bagr. Asi ho převáželi po částech vrtulníkem stejně jako zásobování na chatu. Sluníčko pálilo, nohy se bořily pod tíhou do země. Šli jsme  setrvačností a když se náhodou jeden zastavil, tak ten za ním  mu  vrazil hlavou do batohu.
Jdeme nahoru k chatě
Cesta nahoru k chatě

Výstup na chatu nám trval něco málo přes šest hodin, minimálně hodinu jsme  měli přestávky a odpočívali. Vyšli jsme v 11 hodin a v 17.15 už jsme pobíhali kolem chaty jako mravenečci.
závěrečné stoupání na chatu
Závěrečné stoupání k chatě

Majitel byl  nevrlý a neochotný, nakonec nám  přidělil šest postelí nahoře, i když byly volné postele dole. Určitě se mu nelíbilo, že jsme si nekoupili polopenzi, jako všichni ostatní. Nocleh stál 33 CHF, polopenze dalších 35 CHF a to jsme si nemohli dovolit. Palandy o šířce cca 50 cm moc pohodlí neposkytovaly, já na tom byla nejlépe, protože vedle mě po pravé straně nikdo  neležel.
Před chatou
Venku před chatou

Venku jsme si uvařili jídlo, šli se umýt do cca 100 m vzdáleného korýtka, kde přitékala  voda z ledovce, byli jsme navštívit asi 50 m postavenou kadibudku a pak  lezli  po  deseticentimetrových tyčkách na postele, přesně jako slepice do kurníku. Začala jsem se smát, když se najednou  z rohu ozvalo důrazné pssssst! To mě rozveselilo ještě víc a  rozchechtala se na plné kolo. Opět se ozvalo  pssst, psssst, ale mě to nevadilo a pěkně nahlas jsem řekla, co si myslím. Stejně mi ale česky nikdo nerozuměl. Usnula jsem, ani nevím jak, bylo strašné horko.
Nasazujeme mačky
Nasazujeme mačky ještě za tmy

Výstup na Bishorn - 4 153 m


Ráno jsme vstali v pět hodin, některé skupinky ještě mnohem dříve. S čelovkami každý běhal neustále  z pokoje nahoru a dolů ven ke korýtku, kadibudce a zpět. Vyrazili jsme v 5.49 přes  skalnatý pahrbek  ke kraji ledovce, kde jsme v 6.10 obouvali mačky. Čekalo nás ještě 900 metrů převýšení. Před námi šli asi čtyři skupiny, my vyráželi jako poslední. První šel Míra, za ním Ivan, pak já, za mnou Petr, dále Jarda a lanový řetěz uzavíral  Petr H. Chvílemi foukal  silný vítr a já musela nasadit rukavice do extrémního počasí (vložkové+teflonové palčáky). Začaly mi mrznout prsty u nohou. Asi v polovině cesty se mi navíc začal svírat žaludek a chtělo se mi zvracet. Bála jsem něco pojíst, kluci se ládovali jako o život a   tak jsem upíjela  alespoň  čaj z termosky po malých  douškách. Cestou jsme dohnali jednu skupinku, která se musela vrátit. Paní ukazovala, že nemůže dýchat. V 9.55  jsme dosáhli vrcholu, ale protože se zvedal veliký vítr, rychle jsme se vyfotili a slezli  úzkým hřebínkem do závětří. Docela nás mrzelo, že jsme se nemohli déle kochat pohledem na sousední vrcholy (Dóm, Weishorn, Dent Blanche a řadu dalších), nicméně jsme poděkovali bohovi hor, že nám dovolil vystoupat  na Bishorn.
Těsně pod vrcholemZávěrečné stoupání na vrchol

Konečně na vrcholu
Konečně na vrcholu

Pohled z Bishornu
Pohled z Bishornu

Původně jsme chtěli ještě vylézt  na sousední Pointe Burnaby (4134), ale obloha se začínala zatahovat  a tak jsme raději uháněli dolů. Šlo se špatně, sníh tál a my se bořili čím dál víc. Jednou jsem zakopla, upadla dopředu  a nebýt na laně, už bych nebyla mezi živými. . Také jsem jednu chvíli levou nohou visela v trhlině, nebyl to zrovna příjemný pocit. Jarda tam zahučel dokonce po pás a roztrhl si kalhoty. Když jsme ve 12.10 došli zpět ke chatě, všichni jsme si oddechli. 

Zítra budu pokračovat, musím na němčinu a do práce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama