Švýcarsko - 2. a 3. den (pokračování)

31. srpna 2010 v 13:38 | Pižlík |  Dovolená

Sestup zpět do Zinalu - 23. 8. 2010


Cabane de Crauit
Cabane de Tracuit

Ještě jsem zapomněla napsat, že Jardu (doufám, že se na mě nebude zlobit, když to na něj "prásknu") přepadavály  cestou na vrchol chvílemi střevní potíže. Statečně to ustál, ale když jsme se při návratu  u kamenného pole  odvázali a sundavali mačky, na nikoho nečekal a pelášil jako o život do kadibudky. Nebylo to moc příjemné, protože před chatou seděla hromada návštěvníků. Všichni koukali směrem na ledovec, sledovali příchod všech, kdo scházeli z vrcholu a tím viděli i Jardův  úprk do kadibudky.  Ale zachovali se taktně, a když pak kolem nich pomalu procházel,  nezírali na něho  (jako třeba na mě), ale  nenápadně odklonili  hlavu jinam.
Kadibudka
Kadibudka

Původně jsme se chtěli na chatě zdržet trochu déle a odpočinout si, ale počasí se začalo hodně kazit a my měli strach, že nás zastihne bouřka. Kluci si rychle uvařili polévku a nějaké instantní jídlo, já jen heřmánkový čaj, který jsem  musela upíjet vlažný po malých dávkách, žaludek  mě pořád nechtěl poslouchat.  Ve 13.08 jsme začali  sestupovat  z Cabane de Tracuit. Chvílemi nás přepadával déšť a nohy už vypovídaly službu.
Vodopád na cestě
Na cestě jsme procházeli kolem vodopádu

Jako mávnutím kouzelného proutku mě konečně přestal  v nadmořské výšce 2700 m  bolet žaludek,  dostala jsem hlad  a mohla po dlouhé době zakousnout alespoň sušenku. Cestou jsme potkali jednoho Slováka, táhl na zádech oproti nám ještě navíc stan se spacákem a karimatkou, že bude přenocovat vedle chaty. Nevím, jestli podnikl výstup na Bishorn, protože podle předpovědi mělo další den pršet, místy s bouřkami.
Cestou dolů do Zinalu
Cesta dolů z horské chaty Cabane de Tracuit

Závěrečné klesání bylo kruté, cítila jsem v botách každý větší kamínek a strhla se mi už napotřetí  během dvou dnů náplast "compeed"- druhá kůže (jinak vždy perfektní). Když jsme procházeli mezi kravkami, neměl už téměř nikdo sílu vytáhnout foťák. Byli jsme rádi, že vůbec jdeme. Ten den jsme vystoupali 900 m nahoru na vrchol a 2500 m sestoupali. Do Zinalu jsme dorazili ve dvou skupinách. Ivan, Petr H., Jarda a Ivan cca v 16.00 hod. a já s Petrem o něco déle, protože jsme se stejně do auta všichni nevešli. V Zinalu jsem vyzula boty, vzala pantofle, usedla  na zídku a odpovídala s úsměvem na pozdrav všem kolemjdoucím zdvořile bonjour, jak je zde zvykem. Za chvíli pro nás přijel Míra a během  půl hodiny  jsme byli v kempu ve Vissoie.
Chaloupka na muřích nožkách v Zinalu
Chaloupka na muřích nožkách v Zinalu

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama