Cyklovýlet 26. 5. 2010

29. května 2010 v 18:47 | Pižlík |  Sport
Konečně jsme vyjeli letos na první cyklovýlet. Mělo nás být pět až šest, ale nakonec jsme se sešli pouze tři: Petra, Rosťa a já. Na poslední chvíli odřekl Pavel, který znal dobře trasu  a měl nás navigovat. Nikdo  neměl mapu, nicméně jsem znali přibližný směr, důležité orientační body a tak jsme  plni elánu nalezli do rychlíku směr Liberec. Trochu nás zaskočilo chování vlakvedoucího, který vyrukoval s otázkou: "Kam s těmi koly?" A my odpověděli: "Sem do vlaku". "No ale kam?, zeptal se  podrážděně a nám konečně došlo, že máme říci: do Děčína. No, nádražáci se zkrátka nezapřou. Pan vlakvedoucí na oplátku zase zabodoval, když chtěl naúčtovat úschovu během přepravy i slečně, která kromě toho, že seděla vedla mě, neměla s námi vůbec nic  společného.
Pižlík s Rosťou
V Děčíně jsme přestoupili na vlak do Jedlové a z Jedlové se svezli jednu stanici vlakem do Krásné Lípy. Odtud jsme konečně nasedli na naše bicykly (Petra dostala k narozeninám nové horské kolo) a vyrazili směr Doubice. Projížděli  jsme Kyjovským údolím do Doubic, kde jsme zhruba před dvěma měsíci trávili víkend a  rozhodli se tam naobědvat ve stylové Staré hospodě. Na zahradě jakýsi umělec tvoří neustále průběžně sochy nejrůznějšího žánru, přes pohádkové postavy až  po symboly, včetně  politických.  Nejvíce mě fascinovaly egyptské sochy, stojící před pyramidou, na jejímž vrcholku  seděl Budha ve své oblíbené pozici lotosového květu. Ale jak se říká: proti gustu žádný dišputát!
Malá Pravčická brána
Petra s kolem
Malá Pravčická brána

Po občerstvení jsme pokračovali směrem na  Mezní louku.  Krajina nádherná, jen  po cestě byl místy navezený štěrk a já se v duchu modlila, abych nedopadla jako vloni, kdy jsem měla 2x defekt. Velice nepříjemné byly také úseky prudkého stoupání po kamenité  cestě. Při podkluzu zadního kola se mi  jednou podařilo spadnout a natlouci  si koleno.  Dále pak při podobných  částech cesty jsem raději z kola  sesedla  a dobrovolně tlačila. Rosťa se přidal ke mně. Jediná Petra, která měla horské pláště, tyto pasáže vystoupala. Cestou jsme se stavili na Malé Pravčické bráně a pak už následovala Mezní louka a za ní Hřensko.  Původně jsme chtěli jet přívozem na druhou stranu Labe a odtud po cyklostezce do Děčína. Neměli jsme Eura a tak jsme se ani nepokoušeli oslovit německého převozníka, ale pokračovali kus po silnici s tím, že v Dolním Žlebu nastoupíme na český přívoz. To jsme se ovšem  přepočítali, protože převozník, ačkoliv seděl v kabině přívozu na druhé straně  Labe a koukal na nás, se ani nenamáhal pro nás  připlavat. Po chvilce čekání jsme tedy opět nasedli na kola a pokračovali  do Děčína. Na hlavním nádraží jsme se přiřítili s vyplazeným jazykem v 16.28, doslova naskákali i s koly do osobního vlaku (pravidelný odjezd v 16.28) a  jeli směr Ústí nad Labem.




Bilance:

počet ujetých km:  69
počasí: ucházející (nepršelo), jen nám chvílemi mrzly prsty u rukou a nohou (hlavně mně a Petře, protože máme tenkou kůži)
nálada: výborná
výlet
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama