Pohovor

24. února 2010 v 15:57 | Pižlík |  Prožité trapásky
Po škole jsem nastoupila do banky. V té době existovala pouze Státní banka-pobočka. Byla charakteristická tím, že zaměstnanci oproti jiným podnikům pobírali velice nízké platy. To už je ale hodně dávno!

Začala jsem si z finančních důvodů hledat výhodnější zaměstnání a šla se představit jednomu náměstkovi z generálního ředitelství stavebních podniků, který mě tehdy sám kontaktoval. Zapomněla jsem jméno, ale po konzultaci s vrátným jsem se spokojeně nechala uvést sekretářkou k domnělému náměstkovi. Po krátkém pohovoru jsem odcházela s pocitem, jakoby něco nesouhlasilo. Pan náměstek se se mnou rozloučil s tím, že za týden mi dá vědět, zda pracovní místo dostanu, protože má ještě několik nabídek. V duchu jsem si říkala, že asi není normální, když mi sám od sebe telefonuje a pak se chová, jako by nevěděl, o koho jde.
Náš bankovní kolektiv, já sedím druhá zleva v kostkované sukni.

Po týdenní dovolené jsem se zapojila opět do pracovního procesu a hned ráno zvonil telefon. Pan náměstek se strašně divil, proč jsem se nedostavila na pohovor. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal! Já se šla představit úplně někomu jinému! Ani nevím, co jsem ze sebe vykoktala, ale nejraději bych se propadla hambou do země! Za chvíli následoval druhý telefonát, tentokrát od náměstka, u kterého jsem pohovor absolvovala a který mi s radostí oznamoval, že slíbené místo dostanu, protože vzhledem k mé bankovní praxi se s generálním ředitelem rozhodli pro mě. Já se ovšem tak styděla, že jsem obě místa odmítla, zůstala raději ještě několik měsíců v bance a pak nastoupila do odboru projekce úplně jiného podniku.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama