Pátek 16. 10. 2009

16. října 2009 v 19:40 | Pižlík |  Starosti všedního dne
Na dnešní den kromě němčiny, kterou jsem měla od osmi hodin ráno, jsem si naplánovala od dvanácti hodin plavání. Jenže jsem musela zařizovat několik věcí, mimo jiné i u nás na poště v Neštěmicích. Všechno by se dalo docela dobře zvládnout, jenže se přihodilo:
Na poště jsem posílala dva balíčky a zároveň si chtěla vyzvednout balík na dobírku. Slečna od přepážky se mě s úsměvem zeptala: "Máte tady auto? Ten balík váží 18 kg." Trochu mě to zaskočilo, očekávala jsem jinou zásilku, ale pak jsem si řekla, že ten kousek domů "balíček" odnesu. Chodím do posilovny, mám sílu. Jenže 18 kg je docela dost a navíc zásilka byla secvaknuta pásky, které se zařezávaly do rukou. Na autobusovou zastávku to je zhruba 200 m a k našemu domu pak ještě jedna stanice. Zrovna jel trolejbus, tak jsem radostně do něho i s krabicí naskočila a radovala se, jak pěkně všechno vychází. Jenže místo do čísla 57 jsem vlezla do čísla 51 a odjela na Skalku, asi 1 km od místa našeho domu. Po vystoupení jsem zatnula zuby, vytáhla z batohu rukavice a omotala jimi pásky, aby mě tolik neřezaly. Na každých 50 metrech jsem musela odpočívat a když jsem se po více jak půlhodině vyčerpaná doplazila domů, byla jsem mokrá jako myš neboť k tomu všemu ještě začalo pršet. Svaly na rukách pálily jako po hodinovém cvičení s maximální zátěží a nic jsem nebyla schopna udržet. Sebrala jsem poslední zbytky sil, vysvlékla se a svalila na pohovku. Bylo mi jasné, že s plaváním je pro dnešek konec. Utěšuje mě ale představa, že mi konečně třeba narostou trapézy, s kterými jsem měla vždy problém.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama