Prodloužený víkend

29. září 2009 v 19:43 | Pižlík |  O mně
Z posledního víkendu měsíce září jsem měla přímo panický strach. Nejvíce proto, že jsem měla slavit (tedy spíše obrečet) narozeniny (od určitého věku raději na ně zapomínám). Celý měsíc jsem byla z toho rozhozená. Bála jsem se, aby všechno klaplo. Oslava navíc měla probíhat ještě s M. Lehkým, který taktéž slavil jubileum. Ferda slíbil, že nám se vším pomůže.
Navíc jsem až do středy chodila do práce a večer už se mi nic dělat nechtělo. I přesto jsem si dala závazek upéct svatební koláčky ze dvou dávek a medovník. Z nepochopitelného důvodu jsem si myslela, že koláčky nedají žádnou práci, ale ona se z toho vyklubala pomalu čtyřhodinová práce, takže jsem byla ráda, že jsem upekla koláčky alespoň z jedné dávky. Kdybych je nikdy nedělala, tak by se to dalo pochopit, ale mám pocit, že s přibývajícím věkem se mi vytrácí schopnost reálného uvažování. Přitom jsem je dělala zhruba před rokem, což není tak dlouhá doba. Navíc jsem nějakým záhadným způsobem vyrobila místo kuliček o průměru 2-3 cm rozplácné koule o průměru 5-10 cm. Je pravda, že sice chuťově byly dobré, ale já je chtěla mít jako vysoustružené a hlavně stejné. Medovník proti tomu byla hračka.

S Ferdou jsme jeli ve čtvrtek nakupovat do Globusu. Po vybalení nákupu jsem se převlékla do tepláků a pustila se vesele do úklidových prací nádražního sklepení. Z jedné sklepní místnosti jsme vynesli pingpongové stoly a přinesli stoly na jídlo. Poté jsem začala vymetat hromady prachu, smetí a pavučin, protože si na stěnách minimálně po půlročním klidu pavoučci vybudovali pevné sítě s důmyslným rozvětvením a také se tam rozmnožili tzv. "ploštěnky" (vymetla jsem jich dvě plné lopatky). Po skončení zvelebení dolních prostor jsem se klidně s úspěchem mohla ucházet o místo vrchního popeláře.

V pátek jsem chtěla přijet do Března hned po jedné hodině, ale místo v Neštědicích jsem omylem vystoupila v Mojžíři (o zastávku dříve), a tak jsem musela pochodovat dva kilometry po svých až k přívozu. Bylo hezké počasí a tak jsme se rozhodli, že oslava bude probíhat venku a teprve v případě nepřízně počasí se přesuneme do uklizených sklepních prostor. Naštěstí nám počasí přálo, takže jsme rozdělali oheň, opékali trmickou klobásu a špekáčky. Všechno pohoštění jsme přesunuli na stoly k táboráčku. Večer dorazil Mildy kamarád s kytarou a začal hrát trampské písničky. Většina začala nahlas zpívat, zticha byli jen ti, kdo neznali slova. Myslím, že se oslava vyvedla. Já jsem dostala spoustu květin, bonboniéry, samonafukovací karimatku a běžecké ponožky. Milda dostal dárkový koš, nějaké lahve s alkoholem a od bráchy váhu do 200 kg. Tu potřebuje skutečně jako sůl, poněvadž od minulé oslavy nabral dalších neuvěřitelných 18 kg. Svěřil se nám, že už konečně navštívil lékaře a podnikl patřičné kroky ke zdravému hubnutí. Doufám, že mu toto předsevzetí vydrží a do příštích narozenin bude o nějakých pár desítek kilogramů lehčí. Domů jsme odjížděli v půl druhé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama