Opět Michal Mašek

24. března 2009 v 19:15 | Radek Strnad |  Hudba






Rozhovor: Klavírní virtuos Michal Mašek zahraje doma

Ústí nad Labem - Úspěšný hudebník z Ústí má dnes od 19.30 hodin koncert v Národním domě, na domácí scéně vystoupí po neuvěřitelných čtrnácti letech.

Autor: Radek Strnad





Klavírista Michal Mašek.
Klavírista Michal Mašek.
Autor: archiv Michala Maška


Krutý osud v podobě (pro klavíristy zvlášť tragické) nemoci šlach postihl Michala Maška (ročník 1980) na přelomu tisíciletí. Muzikant to ale nevzdal a svou pílí i zarputilostí se vypracoval v uznávaného virtuosa, natáčejícího i vystupujícího s hvězdami klasické hudby (mj. Josef Suk).
Jak na tom nyní je, co umí a kam směřuje? To dokáže dnes od 19.30 hodin v Národním domě v Ústí návštěvníkům svého mimořádného vystoupení.
Při té příležitosti také Ústečan Michal Mašek odpovídal na otázky Deníku.
Jak dnes vzpomínáte na své vítězství v prestižní ústecké, respektive mezinárodní klavírní soutěži Virtuosi per Musica di Pianoforte pro děti do patnácti let?
Ústecké soutěže Virtuosi jsem se zúčastnil víckrát a krůček po krůčku jsem se prokousával až k absolutnímu vítězi. Měl jsem z ceny obrovskou radost a dodnes si jí velice vážím a rád vzpomínám. Byl to takový mezník pro vstup do "dospělého" uměleckého života.
Jakou roli ve své hudební kariéře přisuzujete svému otci a jakou svému učiteli - či učitelům? Pokud si pamatuji, tatínek na vás svého času býval dost přísný, že?
Tak otec i rodiče měli určitě veliké ambice a nebylo to vždy lehké. Veřejné vystupování má však tu výhodu, že tam jste vždy jen za sebe, nikdo za vás v tu chvíli nezahraje jedinou notu, je to vše jen na vás. A buďto se to lidem líbí nebo ne.
Kolik hodin denně jste jako žák cvičil na klavír? A je to dnes stejné jako tenkrát?
Hrával jsem klidně i 10 hodin denně a musím říci, že to byla veliká hloupost. Neměl jsem tenkrát žádné srovnání a myslel si, že je to normální. Tak od roku 2000 nehraji více než hodinu v průměru denně.
Živíte se dnes hudbou, nebo je to spíše váš koníček a máte jiné povolání? A jak to vidíte se svou hudební kariérou do budoucna?
Zažil jsem si dost tvrdý pád na dno, měl jsem zdravotní problémy a teprve tehdy, když jsem přijal myšlenku, že se dá v životě dělat i něco jiného než hudba, jsem se nejvíce posunul.
V současnosti hraji denně, udržuji se v kondici, hudba je součást mě, nemůže být jen koníček. Ale zároveň mě baví spousta jiných věcí, které mne také naplňují, a jen hudba na to už nestačí. PC, programování, zařizování akcí - management.
S violistkou Jitkou Hosprovou jste založili Duo Morpheus. Asi není snadné vymyslet zajímavé jméno pro své těleso, přesto: co by mělo toto jméno o vás dvou říci?
Naše spojení s Jitkou vzniklo čirou náhodou a ještě než jsme spolu začali hrát, věděli jsme, že se nám bude dobře spolupracovat.
Nic jsme ale nevymýšleli prvoplánově a název Morpheus nám přišel naprosto výstižný tím, co chceme posluchačům předávat, sdělovat. Výstižně je to napsané na našem společném webu. Morpheus je navíc i skladba od Rebeccy Clarke, kterou hrajeme spolu s její úžasnou sonátou.
Se slavným houslistou Ivanem Ženatým se chystáte točit nahrávky Bacha. Proč právě s ním?
Podaří-li se sehnat sponzora, měla by vzniknout pěkná nahrávka.
Také s panem Ženatým jsme se potkali náhodou. Měli jsem spolu točit jednu sonátu k Beethovenově koncertu, on pak navrhl, že by bylo nejlepší udělat samostatnou nahrávku a posléze celý komplet.
V současnosti spolupracujete s violistkou, budete natáčet s houslistou. Nelákal by vás ale ještě jeden klavír?
Asi ano, ale je s tím řada komplikací - nejvíce pak nalézt na jevišti dva klavíry.
Už s jedním klavírem je docela veliký problém. Nikdy nezapomenu (a produkční a lidé z ČT také ne) na stěhování nástroje na adventní koncert České televize do strahovského kláštera. Klavír se na půl dne ztratil a nikdo nevěděl, kde je.
Je však pravda, že nádherné literatury pro dva klavíry je spousta a kdyby se něco naskytlo, dokázal bych si spolupráci náležitě užít.
Máte velké a smělé plány, rád byste například pro Ústí nad Labem založil nový festival. Jak si jej představujete, v jakém stadiu je vše?
Jednalo by se o koncerty, jež by vyjadřovaly pohled umělců na město Ústí nad Labem. Vše ale závisí na politické vůli a ochotě udělat změnu a mít odvahu.
Uvedl jste, že v Ústí vystoupíte po asi čtrnácti letech. Kde to tedy bylo naposledy?
Pamatuji-li si dobře, tak v divadle v Ústí s Talichovým komorním orchestrem. Hrál jsem Bachův koncert d moll.
Prozraďte, co dnes na vystoupení v ústeckém Národním domě zahrajete. A proč jste si zvolil právě tento repertoár - jsou zde nějaké hlubší souvislosti?
Zahraji h moll sonátu Liszta, jednu z mých nejoblíbenějších skladeb. Je to veliký příběh (což je něco jako Goethův Faust) - v sonátě této je obsaženo úplně vše. Veškeré lidské emoce těch nejkrajnějších poloh.
Zajímalo by mě, které své nahrávky si nejvíce ceníte a proč tomu tak je. A je to ta samá, které si cení také odborná kritika?
Cením si všech nahrávek stejně, každá měla ve své době vzniku nezastupitelné místo. Do každé jsem vložil maximum ze sebe a dělal jsem je z vnitřního popudu. Jak je cení kritika ani nevím, pro mne je největší ocenění, když mi někdo řekne, že mu udělala radost a pouští si ji.
Čeká vás v dohledné době nějaké hodně významné či pro vás důležité vystoupení?
Ano, čeká. Vedle vystoupení v Národním domě to bude 29. března absolventský recitál v sále Bohuslava Martinů, kde zahraji i Lisztovu sonátu. A pak např. v květnu natáčení CD s Jitkou v Rudolfinu.

:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama