M. Desbordes - Valmorová, prokletá básnířka

2. ledna 2009 v 9:14 | Pižlík |  Literatura
Marceline Desbordes Valmorová - "prokletá" básnířka, jejíž dílo bylo u nás do r. 1945 téměř neznámé, patří k velkých osobnostem francouzské literatury. Teprve v posledních desetiletích jí konečně překladatelé věnují více zájmu a k čtenářům se dostávají její půvabné verše.

Já osobně vlastním Knížku něžností, vydanou v r. 2001 s českým překladem Zdeňky Pavlouskové a výbor z díla pod názvem Žár lásky, lásky žal v překladu Anděly Janouškové, vydané v r. 1989. Více se mi líbí překlad Zdeňky Pavlouskové, ale to je věc názoru, a proto pro konfrontaci různých překladatelských řešení přikládám jednu z jejích nejznámějších básní LES ROSES DE SAADI v překladu pěti autorů.


RŮŽE SA´DÍHO (překlad Zdeňky Pavlouskové)

Hrst růží chtěla jsem ti přinésti dnes ráno;
Mám jich však za pasem už tolik natěsnáno,
že uzly nestačí tu krásu uchovat.

Uzly se rozlétly. Šerpy se odvinuly,
po větru do moře mi růže uplynuly.
Proud, který navždycky je nesl pochovat,

sám chytl od růží jakoby od plamene.
Mé šaty ještě teď jsou jimi provoněné ...
Tu vonnou vzpomínku přijď na mne vdechovat.



RŮŽE SA´DÍ HO (překlad Anděly Janouškové)

Růže jsem chtěla darovat ti dneska zrána,
v pase je držela má šerpa zavázaná,
tolika růžím však nemohla vzdorovat.

Uzly se rozlétly a růže ulétaly,
s řekou mi po větru do moře odplouvaly,
a zpět je nevrátí šumící vody spád.

Vlna jak oheň plá, kde růže padly do ní,
ještě teď navečer šaty mi po nich voní ...
Tu vonnou vzpomínku z nich můžeš vdechovat.



RŮŽE SA´DÍHO (překlad Jaroslava Vrchlického)

Dnes ráno chtěla jsem přinésti tobě růže,
a více vzala jsem než zástěra vzít může,
že uzly stažené mně neobsáhly všech.

I uvolnily se a růže odletěly,
a větrem do moře a vlnou dále spěly -
Ach, juž se nevrátí, tak rychlý jejich běh!

Proud jimi zčervenal jak sladkým ohněm vzňatý,
teď večer prováty jsou jimi moje šaty.
Ó dýchej, chceš-li, z nich vzpomínky sladký dech.



RŮŽE SA´DÍHO (překlad Vladimíra Holana)

Dnes ráno chtěla jsem ti přinést růže skvělé
však tolik vetkla jsem jich za pás příliš směle,
že uzel stažený je nemoh udržet.

Uzel se zpřetrhal. A růže, které plály,
rozlétlé po větru, do moře napadaly.
Voda je strhla v proud, už nevrátí se zpět.

Jas vlny jimi zrud a rozžehly se pěny.
Teď večer ještě mám šat jimi provoněný...
Pojď, vdechuj u mne zde vzpomínku na ně bled.



RŮŽE SA´DÍHO (překlad Gustava Francla)

Růže jsem pro tebe dnes ráno natrhala,
leč květů přespíliš jsem za opasek dala
a spona zlomila se náhlou námahou.

Spona se zlomila a růže, k mému hoři,
vítr hned odnesl vstříc záludnému moři,
jež uzavřelo je v svou náruč neklidnou.

Na vlnách, zdálo se, že zrůžověla pěna.
Ještě teď k večeru jsem vůní prostoupena...
Pojď, vdechuj z šatů mých vzpomínku prchavou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 20. listopadu 2011 v 19:06 | Reagovat

To je fantastické!
Marcelinu Valmorovou mám přepsánu z jedné sbírky Knížka něžností - ale tahle vyšla už dřív, nevím, jestli překladatel je ten samý. Dlouho jsem ji sháněla, ale sehnala jsem až Žár lásky, lásky žal - překlad se mi líbí, ale ten původní mě nadchl víc.
Četla jsem i její životopis (nebo spíš stručně nastíněný život) a bylo to docela zoufalé, taky si hodně zkusila.
A básně má úžasné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama