Gajka - psí otesánek

8. ledna 2009 v 18:30 | Pižlík |  Zvířata
Vždycky jsem měla psy, kteří byli hodně žraví, ale rekordy v obžerství držela Gajka. Protože jsme chtěli od ní štěňátka, musela absovovat výstavy a bonitaci. A to opravdu trpěla, protože jsme ji museli omezovat příjem potravy. První výstavu jsem podcenila a do posudku dostala komentář: "Nádherná fena, ale bohužel v současné době ve vynikající výživné kondici. Doporučujeme shodit několik kg." Při kohoutkové výšce 54 cm vážila 27 kg! Ideální váha měla být 20 kg! Při dalších výstavách už jí do posudku takové sdělení nikdy nenapsali, ale stejně byla pořád o něco silnější než ostatní feny. S ní to bylo skutečně těžké. Baštila úplně všechno. Jednou jsem uklízela tašku s nákupem a odložila máslo na stůl. Odběhla jsem na toaletu a když jsem se vrátila, máslo nikde. Gajka dělala jakoby nic. Během dvou dnů z ní vyšel papír od hledaného másla, takže bylo vše jasné. Aby zamaskovala stopy, požírala důkladně i obaly.

Synovi jsem dávala do školy svačinu a protože ji někdy nesnědl, přendaval si ji do látkové tašky s věcmi na tělocvik. Doma tašku odhodil v předsíni na zem. Jednoho dne jsem zjistila, že v tašce na cvičení je díra. Gaja tašku prokousala, aby se dostala na sáček s chlebem a pomazánkou. Nebo jsem si nechala v kuchyni přes židli ležet bundu a v kapsách zůstalo několik piškotů. Ráno jsem zjistila, že mi "sežrala celé kapsy i s piškoty!" Ona skutečně vyjedla i látku v kapsách. Před ní jsme museli všechno neuvěřitelně zabezpečovat, jenže Artík jí všude otevřel. Jednou dokonce i lednici.
Na návštěvě u mojí maminky sežrala celou bábovku, která se chladila vedle v pokoji na stole. Doma v noci tajně chodila do kuchyně a slídila, jestli někde něco nezbylo. Sice jsme zavírali dveře, ale Artík je neustále chodil otevírat. Jednou se dostala do pytle s krmením a snědla toho tolik, že ráno tahala břicho po zemi. Až když vyzvracela obrovskou hromadu granulí, teprve se jí ulevilo. Nejlépe se měla u mé maminky, která ji hlídala 2x do roka, když hárala ( kvůli Artíkovi) a přes náš přísný zákaz ji vykrmovala. Když se po dvou týdnech vrátila domů, hádali jsme se, kdo s ní bude chodit ven, protože vypadala jako malý pašík. Když je tlustý pes, tak to není tak hrozné, protože má velikou hlavu a tlapy. Jenže naše Gajka jako správná dalmatíní slečna měla tenké nožky a malou hlavičku, což působilo při konfrontaci s mohutným tělem dost groteskně. Několik měsíců trvalo, než nabrala zase správné proporce. Tento kolotoč trval pět let, než jí vyoperovalli kvůli závažným problémům dělohu, a tím odpadl důvod oddělovat Gajku od Artíka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama