Šťastný nový rok

31. prosince 2016 v 18:16 | Pižlík1 |  Starosti všedního dne
Přeji všem návštěvníkům blogu, všem svým blogovým přátelům, jen to nej, nej, nejlepší, a to ve všech oblastech života. Proplouvejte lehce všichni příštím rokem po klidných vodách a nezapomeňte na "Slunce v duši." Mějte se krásně a užijte si Silvestra.

 

Energetičtí upíři

15. prosince 2016 v 17:10 | Pižlík1 |  Starosti všedního dne
Upíre, vampýre
Já se tě nebojím.
Nezkoušej útočit
sic s tebou zatočím.


Určitě to všichni znáte. Jste s někým v jedné místnosti a necítíte se ve své kůži. Po chvíli pociťujete únavu, je vám nějak divně, začnete se ošívat a máte nutkání odejít. Pokud zůstanete, dostaví se bolesti hlavy a žaludku, jste vyčerpáni. Téměř na sto procent jste v kontaktu s energetickým upírem, vysávající z vás energii. Energetiční upíři neboli "Okradači energií" jsou lidé, kteří neumí čerpat energii z jiných zdrojů, ale odebírají ji z ostatních lidí. Rozdělila jsem je do dvou hlavních skupin:

1. Úmyslní upíři.
V druhých úmyslně vyvolávají hněv, provokují, kritizují, ponižují, intrikují, otravují své okolí, potom čerpají životní energii z projevů sebeobrany napadeného. Čím silnější emoce vyvolají (pláč, křik, stud, strach, zuřivost…), tím lépe. Poté se stáhnou, začnou se chovat normálně, ale jen na tak dlouho, dokud nebudou potřebovat další dávku. Někteří potřebují svou dávku každý den, někteří jen občas. Chovají se stejně jako narkomani. Pozor, těmito upíry mohou být i diskutéři na různých sociálních sítí a fórech, kdy se snaží vyprovokovat hádky. Bývají nesmírně rafinovaní. Nahodí udičku a číhají, kdo se chytne.


2. Neúmyslní upíři.
Neustále naříkají a litují se. Jsou stejně rafinovaní jako úmyslní upíři, ale na rozdíl od nich si neuvědomují, že někomu ubližují a konají tak nevědomě. Bědují nad svým životem a potřebují nutně někoho, kdo je ochoten je vyslyšet, ale přitom je jim úplně jedno, kdo to je, hlavně, že je poslouchá. Někteří z nich pořád všechno kritizují, jsou věčně nespokojení, nezavřou pusu, dramatizují, přehání a staví se do pozice oběti, které není pomoci, které nemá nikdo rád atd. Nejlépe by bylo s nimi přerušit vztahy, ale to dost dobře nejde, poněvadž v drtivé většině těchto okradačů energie se jedná o někoho z rodiny, práce či blízkého okolí.


V posledních několika letech se setkávám pravidelně s dvěma neúmyslnými energetickými upíry a dalo mi hodně práce, než jsem prokoukla jejich důmyslné útoky. Stýkám se s nimi i nadále, ovšem už mi neubližují. Zajímavé je, že téměř okamžitě, když jsem začala jejich ataky odvracet, našli si jiné oběti.


Originální Mozartovy koule

18. října 2016 v 16:12 | Pižlík1 |  Starosti všedního dne
Poprvé jsem se s touto cukrovinkou seznámila těsně po sametové revoluci, když k nám začali jezdit na návštěvu přátelé z Lince a přiváželi jako pozornost několik různorodých balení Mozartových koulí společně s Lineckým koláčem (dortem). Jednalo se o průmyslově vyráběné sladkosti ve zlatém obalu s nápisem Echte Mozartkugeln nebo Echte Salzburger Mozartkukgeln. Netušila jsem, že kromě nich existují mnohonásobně dražší, modrostříbrné ručně dělané originály, které se smějí prodávat pouze v Salzburgu.


Mozartovu kouli vymyslel v roce 1890 rakouský cukrář Paul Fürst a původně se jmenovala Mozartův bonbon. Na světové výstavě v Paříži získal zlatou medaili, ovšem pozapomněl na patentování svého vynánezu, čehož využili ostatní salzburští cukráři. Okopírovali postup a začali vyrábět Mozartovy koule jako na běžícím pásu. Po dlouhých soudech uspěli Fürstovi potomci a jedině jejich výrobky mohou oficiálně užívat výraz Original Salzburger Mozartkugeln. Dodnes je vyrábějí ručně a následně prodávají ve svých třech cukrárnách. Originály se mohou dostat ještě v cukrárně Schatz nebo Josef Holzermayr, kde jsme je koupili i my a kam mě nasměroval při návštěvě Salzburgu můj syn. Zatímco u průmyslově vyráběných koulí vychází cena za jednu dvacet až třicet centů, originální kulička nikdy neklesne pod jedno euro. Je zahalena do modrostříbného obalu a musí se zkonzumovat do šesti až osmi týdnů. Strojově vyráběné koule dle podobné receptury v Salzburgu produkuje firma Mirabell a balí je do zlatého pláště s nápisem Echte Salzburger Mozartkugeln. Déle vydrží, jsou jediné kulaté a chuťově nejsou vůbec špatné. Pokud je zakoupíte v tovární prodejně na okraji města, budete mile překvapeni cenou. Třebaže se jedná o druhou jakost, jsou v pořádku, mají pouze nepatrně poškozený obal a vyjdou mnohem levněji než v luxusních salzburgských obchodech. Dále kuličky vyrábějí i jiné rakouské a německé společnosti, např. Heindl, ovšem ty jsou chutově někde jinde, třebaže se pyšní názvem Echte Mozartkugeln.


Saltzburg - pohled na hrad

Před necelým měsícem jsme si z Mozartova rodného města přivezli šest originálních kuliček, zbývají už jen dvě. Kdo by chtěl okusit tuto delikatesu, má jen dvě možnosti. Zajet si pro ně nebo si je nechat přivést. Nedají se totiž objednat ani po internetu.


 


Transatlantický tunel - hudba budoucnosti?

2. října 2016 v 12:33 | Pižlík1 |  Věda, dobrodružství, výlety
Je možné dostat se z Londýna do New Yorku za hodinu? Zatím ne, poněvadž nejrychlejším dopravním prostředkem současnosti, letadlem, trvá přímý let sedm hodin, s mezipřistáním deset až třináct hodin. Vědci přišli se zcela novou koncepcí dopravy mezi kontinenty. Sto metrů pod hladinou Atlantického oceánu povede vysokorychlostní trať, uložená v plovoucím tubusu. Cesta supersonickým vlakem se zkrátí na pouhých šedesát minut.

Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, je vypracována studie, nabírající konkrétní podobu. Pro konstruktéry není nic nemožné. Kvůli překonání proudění vody budou roury ukotveny ke dnu moře lany nebo řetězy. Ve třech tunelech (dva pro jízdy vlaků a třetí jako servisní nebo evakuační) bude neustále odčerpáván vzduch, čímž se udrží vakuum. Vnější obal tubusu bude vyroben z ušlechtilé oceli, na jeho výrobu padne zhruba roční produkce. Náklady na stavbu kanálu jsou vyčísleny na dvanáct biliónů dolarů.

V tunelu mají jezdit rychlovlaky na principu magnetické levitace (zkr. "maglev"- vlak se pohybuje několik centimetrů na vzduchovém polštáři magnetického pole), jejichž rychlost ve vakuu se předpokládá osm tisíc kilometrů za hodinu. Nastupovat se bude za normálního tlaku vzduchu a tlak bude postupně mezi jednotlivými propustmi snižován, což znamená, že za prvních 18 minut souprava ujede 1 200 km, pak 24 minut plnou rychlostí (8000 km/hod) 3600 kilometrů a posledních 1200 kilometrů bude opět zpomalovat.

Magnetická rychlodráha není nic převratného. První maglev byl zprovozněn koncem roku 2002 v Číně, kde spojuje v Šanghaji na jedenatřiceti kilometrech střed města s letištěm. Cesta na letiště a zpět trvá čtrnáct minut, zatímco taxík ujede stejnou trasu za hodinu. Další magnetická rychlodráha se testuje v Japonsku, komerčně bude využívána v roce 2027 a spojí Tokio s městem Nagoya. Prozatím na této trase jezdí rychlovlaky šikanzen.

Na Discavery se promítal o Transatlantickém tunelu tento dokument.

Otázkou je, zda se výstavba tunelu pod Atlantikem vůbec uskuteční, neboť hlavní roli hrají finance a čas. Všechny prognózy určují délku výstavby současnými technologiemi ne na míň jak jedno století, což je dost dlouhá doba na to, aby se mohl být vynalezen jiný revoluční způsob přemisťování lidí, např. teleportace.





Studánka s živou vodou

15. září 2016 v 9:01 | Pižlík1 |  Příroda

Studánka s živou vodou

V Česku se nachází tisíce studánek a mnohé z nich jsou zázračné. Jedna neobyčejná s živou vodou se nalézá nedaleko obce Srní na Šumavě u Hauswaldské kaple. Přesněji řečeno, u zbytků ruin tří Hauswaldských kaplí. První malá kaple byla vystavena v roce 1820, pro další sílící davy poutníků byla vystavena druhá v r. 1860 a třetí v letech 1901-1902. Poutní místo bylo populární až do druhé světové války. V roce 1957 byly minulým režimem kaple se studánkou zdemolovány a místo postupně zarůstalo nálety pionýrských dřevin a upadalo v zapomnění. Teprve v roce 2006 začalo postupně ožívat. Zbytky zdí kaplí byly zakonzervovány, kopřivy a křoviska vytrhány, cesta i podlahy bývalých staveb byly vysypány štěrkem. U nového kamenného oltářního stolce v kapli se znovu konají bohoslužby pod širým nebem. Oltářík je ozdoben různými předměty, i já tam při každé návštěvě něco přidám. Vedou sem kroky mnohých poutníků i turistů, protože místo leží na trase naučné stezky kolem Vchynicko-Tetovského plavebního kanálu v nejnavštěvovanější části Šumavského národního parku. A můžu potvrdit, že zde bývá pěkně rušno.

Studánka s živou vodou

Pramen živé vody

Modernizací prošla i zázračná studánka, jejíž voda uzdravuje. Starý pramen pod kaplí byl překryt kamenem a vedle byla vytvořena nová fontána. Voda je sem přiváděna plastovými rourami a posledních sto metrů dřevěnými žlaby vodovodu, které je zdobeno padesáti devíti oblými kameny symbolizující korálky v růženci. Voda z korýtka padá do skleněné plastiky ze zeleného lesního šumavského skla, ve které je znázorněn otisk propojených dlaní. V květnu se dle počasí provádí veřejné otevírání studánky a v listopadu zavírání studánky, kdy se voda "vypne" a uzavře poklop. Něco podobného jako v zahrádkářských koloniích. Mně se moderní podoba studánky moc nezamlouvá, raději bych uvítala obyčejnou, klasickou, ale to je věc názoru.

Malá kaple

Oltářík

Poutní místo je mnohem starší než z doby, kdy byla první malá kaple zasvěcena Panně Marii Lurdské. Přes cestu proti kapli se nachází kříž a v době Keltů zde stála asi pře 5000 lety druidská svatyně. I dnes je zde energetický bod s pramenem kosmické energie.

Místo druhé kaple s křížem

K Hauswaldské kapli je možno se dostat i na invalidním vozíku, cesta ze Srní je bezbariérová. Návštěvu "Malých Šumavských Lurd" doporučuji, citlivější jedinci zde mohou cítit zbytky kosmické energie a pití zázračné vody má bladodárný vliv na lidský organizmus.

Třetí kaple

O Hauswaldské kapli vypráví povídka Karla Klostermanna "Červené srdce":

". . . klene se kamenný můstek o jednom oblouku, za nímž se vypíná vysoký míchaný les, jemuž říkají Hauswald. Jda tou cestou dále přijdeš ke dvěma kapličkám, stojícím po levé i pravé straně cesty a zírajícím družka na družku svými vchody. Jedna z těch kapliček už je velmi vetchá, vchod do ní neustále otevřen, a podíváš-li se do vnitřku, spatříš tam prapodivnou směsici různých předmětů obětovaných divotvorné Panně, rozvěšených bez ladu a skladu po zdech; pokrývají i oltáříček snesené tam dárky na znamení díků za zázračná uzdravení, za pomoc v nouzi, za splnění tužeb: obrazy i obrázky, křížky, růžence, sošky, výrobky ze dřeva a z vosku, představující všecky možné údy a části těla."

Další články


Kam dál